Co skutečně stojí za invazním šířením klíněnky jírovcové?
Odkud klíněnka pochází? Jak je možné, aby se tak malý tvor dokázal rozšířit téměř po celé Evropě, a to během pouhých dvou dekád?
Klíněnka jírovcová – drobný motýlek z čeledi vzpřímenkovitých – byla poprvé zaznamenána v 80. letech 20. století u Ochridského jezera v Makedonii. Oficiálně ji pro svět objevila a popsala dvojice entomologů Deschka s Dimićem v roce 19861. Zároveň od tohoto roku bylo pozorováno její rychlé šíření směrem na sever – ještě v témže roce totiž byla nalezena v Chorvatsku, Maďarsku a následně v Rumunsku. V těchto zemích ovšem cesta klíněnky nekončila. Druh se začal úspěšně šířit ještě dál – v roce 1989 byl objeven v rakouském městě Linz a do roku 1994 už stihl pokrýt i celou plochu České republiky a Německa. O další čtyři roky později, tedy v roce 1998, byl výskyt klíněnky potvrzen také v Polsku, konkrétně v Dolním Slezsku. Od této doby jí trvalo už jen dalších pět let osídlit celou zemi. Zarážející však bylo, jakým způsobem invaze probíhala. Výzkumníci si totiž všimli, že se motýlci začali vyskytovat ve vzdálených částech Polska mimo trasu svého plynulého rozšiřování. Než se ale stihla zjistit příčina tohoto jevu, zvětšil druh v roce 2002 oblast svého výskytu ještě na Británii, Dánsko a jižní část Švédska a v roce 2006 dokonce na Finsko, kde byl nalezen na jižním cípu v okolí přístavního města Hanko.
Invaze představovala skutečný problém, jelikož klíněnka má potenciál rychle kolonizovat země, do kterých se dostane. Na území celého Polska se motýl rozšířil během 5 let, v Dánsku pak za pouhé 2 roky. Lze tak předpokládat, že invaze bude probíhat i nadále, dokud areál klíněnky nepokryje všechny jírovce maďaly v Evropě2.
Jak je možné, že se klíněnce podařilo kolonizovat tak obrovskou plochu Evropy za tak krátký čas?
Základním způsobem šíření klíněnky je anemochorie. V překladu se jedná o pasivní šíření za pomoci větru. Tělo klíněnky je velké asi jen 4 mm, vítr tak v jejím případě představuje snadný a vysoce efektivní způsob šíření. To je mimo jiné usnadněno vysokým počtem jírovců maďalů. Ty v Evropě patří mezi populární stromy, které jsou často vysazovány – díky tomu klíněnka nemá cestu napříč kontinentem příliš komplikovanou.
Vítr ovšem není jediným pomocníkem, který se podílí na invazi klíněnky. V šíření jí totiž pomáhá sám člověk. Jak? Jednoduše dopravou. Motýl se díky lidské přepravě, například ve formě auta, vlaku nebo kamionu, dostane v krátkém čase daleko, a to i do relativně izolovaných míst. Tento fakt pomohl vědcům vyřešit hádanku, proč dochází ke skokům a výkyvům v jejím kontinuálním šíření. Člověk takto přepravuje klíněnku nejen v její zakuklené formě (např. v suchých listech uvízlých v záhybech vozu), ale stejně tak i samotného dospělce. Obecně se věří, že dopravní prostředky jsou zásadním důvodem, který klíněnce pomohl rozptýlit se do tak velkých vzdáleností4.
Existuje preventivní metoda, jak se před šířením bránit?
Momentálně se prevence ukazuje již jako nemožná a neúčinná vzhledem k faktu, že je klíněnka rozšířena téměř po celé Evropě. Proto je vhodné pouze omezovat výskyt tohoto drobného hmyzu jeho likvidací a tím se podílet na snižování jeho negativního působení na jírovce4.
Mezi nejefektivnější a k životnímu prostředí nejšetrnějším metodám patří pravidelný podzimní či zimní shrab spadeného listí pod stromy a jeho následné spálení nebo kompostování při vysokých teplotách. Důležité však je, aby se listí po opadu shrabalo a zlikvidovalo nejpozději na konci března, tedy předtím, než se z kukel začnou líhnout dospělí motýlci5.
Pokud vás zajímá, jak můžete ochránit jírovce před klíněnkou vy sami, navštivte naše webové stránky klinenka.cz, podívejte se do sekce „Klíněnka“ na oficiálním webu Ekoncentra Koniklec nebo se ozvěte na emailovou adresu pavla.zabojnikova@ekocentrumkoniklec.cz.
Seznam použité literatury:
1) Deschka, G., Dimić, N. (1986): Cameraria ohridella sp. n. (Lep., Lithocolletidae) aus Mazedonie, Jugoslawien, Acta entomologica Jugoslavica, 22: 11-23.
2) Augustin, S., Guichard, S., Heitland, W., Freise, J., Svatoš, A., Gilbert, M. (2009): Monitoring and dispersal of the invading Gracillariidae Cameraria ohridella. Journal of Applied Entomology, 133(1): 58-66.
3) Gilbert, M., Grégoire, J.-C., Freise, J. F., Heitland, W. (2004): Long-distance dispersal and human population density allow the prediction of invasive patterns in the horse chestnut leafminer Cameraria ohridella. – Journal of Animal Ecology 73: 459–468.
4) Kehrli, P., Lehmann, M., Bacher, S. (2005): Mass-emergence devices: a biocontrol technique for conservation and augmentation of parasitoids. – Biological Control 32: 191-199.
5) Kenis, M., Tomov, R., Svatos, A., Schlienlog, P., Lopez Vaamonde, C., Heitland, W., Grabenweger, G., Girardoz, S. Freise, J., Avtzis, N. (2005): the Horse-Chestnut Leaf Miner in Europe – Prospects and Constraints for Biological Control. – Proceedings of the Symposium on Biological Control against Arthropods, Davos, Švýcarsko, 12-16.
