Při pořádání letních pracovních akcí se organizátoři prakticky vždy pořádně zapotí. Důvod? Akutní nedostatek dobrovolníků. Nejinak to bylo i s prázdninovým hrabáním Cholupického mokřadu, prvním svého druhu, naplánovaným na 17. červenec: ještě den předtím vypadala účast bídně, přihlásil se jen 1 člověk. Headhunteři z řad PS však zaúřadovali mezi přáteli a nakonec nás bylo sedm. Bez nadsázky sedm statečných, jen místo koní, pistolí a klobouků vyzbrojených hráběmi, vidlemi a plachtami; shrabávat a tahat objemný orobinec prostory, kde člověk zapadnul do půl lýtek do bahna, je všechno jiné, jen ne práce pro měkkoty. Od začátku bylo jasné, že nás toho dne čeká hodně legrace..

Putování nazpět časem se začalo pozvolna odpočítávat loni na jaře, kdy se na vodou nasáklé půdě Cholupického mokřadu sešla partička nespokojenců vedoucích své soukromé války: strana ochranářů z Koniklece bojuje s rozrůstající se rákosinou utiskující slabší a menší mokřadní rostliny, strana archeologů ze sdružení ARCHAIA s nedostatkem dobového materiálu na střešní krytinu pro rekonstrukci hospodářských budov statku ze 13. století. Různé cíle však nezřídka pomůže naplnit šikovně naplánovaná spolupráce. My poskytneme zdroje, vy vložíte práci. Slovo dalo slovo a výhodné spojenectví bylo na světě – jedni získají žádanou surovinu, druzí se jen za odvezený materiál zbaví otravného nájezdníka, jehož krocení by jinak stálo nemalou sumu.

Cholupický mokřad přes momentálně panující tropická vedra kypí životem a období vrcholícího jara je ideálním časem na sledování všeho živého. Dva dostatečně pádné důvody, proč vymyslet něco, co upoutá pozornost na námi spravované přírodní lokality a získá jim nové příznivce z řad veřejnosti. A jak známo, nejlépe je vidět to, co lítá, zpívá, trousí peří a hnízdí. Nabízela se tak skvělá příležitost k uspořádání vycházky, která by zájemce a přátele pražské přírody seznámila (nejen) s ptactvem, kteří si za svůj rajón zvolili Cholupický mokřad a okolí.