Nastává jaro, je čas na generální úklid! Platí to i pro mokřad Na Beránku, kam už několik let chodíme s partami dětí a učitelů z blízké ZŠ Montessori v Praze 12 urovnávat následky bezohledné devalvace jinak cenné přírodní lokality.

Hrabata na pokračování

Ani práce v Cholupicích neprobíhaly zcela hladce. Ruční seč v režii kosy pana Ondráčka v místech, kam se kvůli zamokření nedostane sekačka, na pověstný kámen nenarazila. Sotva však nastoupil David Ježek se svým strojním parkem, spustily se deště doprovázené všudypřítomným bahnem. Spousta vody je sice pro plnohodnotnou funkci mokřadu požehnáním, pro pracanty a techniku ale prokletím… Podepsalo se to především na přípravě terénu pro novou louku, ale i na přístupu do jádra mokřadu. Vše potřebné bylo nakonec posečeno včas, aby se dal zorganizovat Hraběcí den. Jenže…

Podmáčenou louku Na Beránku letos postihlo doslova sedm ran egyptských. Všechno začalo už  sečí, jejíž provedení předcházel řetěz úrazů v akčním komandu. Práce se tak o pěkných pár týdnů opozdily, což se podepsalo na plánování tradičního hrabání.

Letošní mokřadní sezóna ze všeho nejvíc připomínala křížence houpačky se splašenou vlakovou soupravou, nádavkem naloženou na hranu kapacit. Na výkyvech a neustálých přesunech akcí se podepsalo především počasí, které si navzdory snaze meteorologů podat včasnou předpověď dělalo, co chtělo. Vytvořit něco jako prakticky uplatnitelný harmonogram byl doslova úkol pro sebevraha. Hladkému průběhu údržby nepřidaly ani výrazné personální výpadky; některé z nich budou zřejmě výzvou i pro následující rok. Přes všechny možné klacky pod nohama se nám zase podařilo posunout život mokřadů o kus dál.