Slýcháme o něm často. Z různých stran se dozvídáme, jak může být nebezpečné a že je to s kvalitou ovzduší čím dál tím horší. Ale které látky znečištění vlastně způsobují a jaký mají vliv na naše zdraví? Jedná se o velmi pestrou škálu sloučenin různého druhu a původu. Pojďme si představit základní z nich.

První je oxid uhelnatý (CO), vzniká nedokonalým spalováním paliv. Není vidět ani cítit. Je to jedovatý plyn, negativně působí na lidský organismus, především na nervový a kardiovaskulární systém. V nižších koncentracích vyvolává únavu, bolesti hlavy a nevolnost. Ve vyšším množství může způsobit dokonce smrt, jelikož má bohužel tu schopnost, že se na hemoglobin v krvi váže mnohem lépe než kyslík, tudíž tento životně důležitý plyn vytěsní. Ale toto platí pro uzavřené prostory! Nadměrná přítomnost oxidu uhelnatého v ovzduší je nežádoucí.

Druhou nepříznivou složkou, která zhoršuje kvalitu vzduchu, je ozón (O3). Jedná se svým způsobem o velice důležitý plyn, ale prospěšný je jen tehdy, pokud se vyskytuje na „správném místě“ tedy v ozonosféře, tj. asi 25 – 30 km nad povrchem Země, kde vytváří ozónovou vrstvu. Ta je nesmírně důležitá, protože brání dopadání UV paprsků na zemský povrch. Kdyby nebylo ozónové vrstvy, na Zemi by pravděpodobně neexistoval život, jelikož UV záření vyvolává ve větších dávkách změny a mutace neslučitelné se životem organismů. Nicméně ozón ve spodních vrstvách atmosféry, konkrétně v troposféře, kde se odehrává drtivá většina veškerého pozemského života, působí na organismy negativně. Oxiduje tkáně a je toxický ve spojení s dalšími látkami. Vzniká z kyslíku jeho štěpením, a to tak, že se molekula kyslíku rozštěpí a vytvořený atomární kyslík se spojí s „klasickou“ molekulou kyslíku, čímž se zrodí molekula O3. Výhodou ozónu je, že se sice rychle vytváří, ale poměrně rychle se i odbourává.

Oxid siřičitý (SiO2) je typický především pro oblasti, kde se vyskytovaly uhelné elektrárny bez odsiřovací technologie. Do vzduchu se dostává spalováním hnědého uhlí a souvisí s tzv. kyselými dešti. Jak to přesně funguje? V kombinaci s vodou se totiž mění na kyselinu siřičitou dopadající na zemský povrch. Z kyseliny se uvolňují vodíkové kationty a jejich vysoké koncentrace podněcují okyselování půd a vod, dochází k acidifikaci. Mění se pH a přírodní bohatství se znehodnocuje. To vše snižuje druhovou diverzitu (bohatost), tedy druhy, které jsou na okyselování citlivé, mizí ze stanovišť a zůstávají jen ty odolné. Oxid siřičitý však nepůsobí na organismy negativně jen v rámci kyselých dešťů (mokrá depozice), ale i tzv. suchou depozicí. A co to znamená? Suchá depozice je spad prachu v oblastech s vysokými koncentracemi tohoto oxidu. Ovlivňuje všechny živé organismy, při vysokých dávkách hynou ryby a vymírají horská rostlinná společenstva. Děje se tak při suché i mokré depozici. Oxid siřičitý se naštěstí v atmosféře díky účinným filtrům objevuje ve stále menší míře.

Další běžnou a zároveň nebezpečnou sloučeninou v atmosféře jsou oxidy dusíku (NOX). Jedná se o souhrnný název pro oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2). Uvolňují se například spalováním v motorech aut. Jejich množství tedy stoupá v době dopravních špiček a hustého provozu. Oxidy dusíku, stejně jako oxid siřičitý, způsobují okyselování prostředí. Opět při se při styku s vodou mění na kyselinu dusičnou, z níž se odštěpuje kationt vodíku. Ten následně okyseluje vodu a půdu. Na rozdíl od oxidu síry nám odstranění oxidů dusíku z ovzduší činí stále potíže. Oxidy dusíku samozřejmě výčet látek znečišťujících ovzduší zdaleka nekončí.

Prachové částice o velikosti menší než 10 mikrometrů (označovány také jako polétavý prach nebo PM10) jsou pro člověka nepříznivé, protože se snadno dostávají nádechem až do plicních alveol, kde mohou vyvolat zánět dolních dýchacích cest. Částice větší než 10 mikrometrů ulpívají „jen“ v horních cestách dýchacích. I zde je na vině především automobilová doprava a spalovací procesy.

Riziko pro lidské zdraví představují i těžké kovy, především olovo, kadmium a rtuť. Tím, že se již olovo nepřidává do paliv, se postupně jeho podíl ve vzduchu zmenšuje. Nicméně stále je do atmosféry uvolňováno v hojné míře jinou lidskou činností, zdrojem je hlavně chemický průmysl, který produkuje i sloučeniny rtuti. Ta je společně s kadmiem emitována také spalováním fosilních paliv.

Škodlivé jsou také polycyklické aromatické uhlovodíky. Zdroj je obdobný jako u oxidu uhelnatého, a to nedokonalé spalování, čili doprava.

Vzhledem ke zvyšujícímu se objemu výše zmiňovaných látek je tendence provádět monitoring ovzduší a regulovat situaci. Po celé České republice existují měřicí stanice umístěné ve větších městech a sledující dopravní zátěž. Monitorovacích stanic je celkově 11 a najdeme je například v Kladně, Českých Budějovicích, Ostravě a Karviné. Stanice provádí kontinuální měření nepřetržitě 24 hodin 7 dní v týdnu. Na všechny nebezpečné látky existují limity, které se pohybují řádově v desítkách až stovkách mikrogramů na metr krychlový. Jakmile některá stanice zaznamená nadlimitní hodnotu jakékoliv složky, informaci hlásí a příslušné úřady situaci řeší. Takové situace však nenastávají často, řádově jednou za pět let. Vliv na množství škodlivých látek v ovzduší má i počasí – důkazem je tzv. smogová situace nebo také „Londýnský smog“, která vzniká pouze při určité kombinaci podmínek. Bývá při ní mlha, bezvětří, teplota okolo 3-5 stupňů Celsia. Dochází většinou k inverzi, kdy na horách bývá tepleji a jasno a naopak nad městem jakási „poklička“ z mraků, po pár dnech se samozřejmě škodliviny v ovzduší dané lokality nahromadí, což má neblahé účinky na zdraví lidí. Kromě intenzity provozu a počasí hraje roli i reliéf. Obecně hůře jsou na tom města, jež jsou obklopena horami. Naopak na rovině jsou nezdravé plyny lépe rozfoukány do okolí a rozptýlí se.

Kvalita ovzduší se samozřejmě v rámci jednotlivých měst dost liší. Nejvíc znečištěné ovzduší z hlediska množství těžkých kovů je na Ostravsku, na druhém místě jsou západní Čechy. Největší koncentrace plynů je naměřena v dopravní špičce, tj. po 7. hodině ranní a po 16. hodině odpolední. Záleží i na tom, jaký je den. Nejsilnější dopravní zátěž bývá v pondělí ráno a v pátek odpoledne. Také v neděli byl zaznamenán mírný nárůst objemu plynů v důsledku frekventovanější dopravy.

Za dobu, kdy monitorovací stanice fungují, zaznamenaly nárůst podílu většiny výše vyjmenovaných látek ve vzduchu a tím pádem i nejrůznějších onemocnění nejen respiračního rázu. Obrovský vliv má právě automobilová doprava. Jako důkaz slouží zvýšený výskyt škodlivých plynů během dopravní špičky. V tomto případě platí pravidlo, že automobil je „dobrý sluha, ale špatný pán“. Samozřejmě existují i další antropogenní vlivy, ale tento je pravděpodobně nejmarkantnější. Pokud tedy nadužívání individuální dopravy zapříčiňuje zhoršení kvality ovzduší, nabízí se alternativní cestování, a to hromadnou dopravou, na kole či pěšky, což je k přírodě bezesporu ohleduplnější. Nejen, že šetříte životní prostředí, ale zároveň tak uděláte něco pro zdraví své a lidí ve vašem okolí!

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadna Praha za podpory Úřadu městské části Praha 3. Samozřejmě se do něj nevešly všechny informace o invazních rostlinách, takže pokud máte zájem o další tipy nebo konkrétní rady, využijte bezplatné poradenství a napište na e-mail poradna@ekocentrumkoniklec.cz. Autorem článku je poradce Ekoporadny Praha.