aneb Odkrýváme tajemství pražské džungle!

Jako každé jaro i letos nastal čas na pravidelnou očistu mokřadu Na Beránku, kterou v rámci kampaně Ukliďme Česko organizuje tým Ekocentra Koniklec. Zvolit vhodný termín na úklid byla tentokrát sázka do loterie, protože počasí si tak trochu dělá, co chce a během týdne skáče od přízemních mrazíků až téměř k horkému létu. Právě tyto nebeské hrátky posunuly den D až na 7. květen, který se jevil přece jen poněkud stabilněji než nevypočitatelný apríl…

Na některé nálezy jemný přístup neplatí..

A vyplatilo se. Mokřad přivítal partu z Koniklece i pětadvacet členů čokoládové třídy ze ZŠ Montessori v Praze 12 sluníčkem a teplem, které jen podpořilo nadšení všech do práce. Pátrání po odpadcích poněkud komplikovala vysoká tráva, na kterou jsme v minulých letech nebyli příliš zvyklí, takže všichni museli mít oči dvojnásob na stopkách, aby se nic nepřehlédlo. Co bohužel k přehlédnutí rozhodně nebylo, byla doupata bezdomovců, kterým se z pochopitelných důvodů snažíme co nejpečlivěji vyhýbat. Právě obcházení rizikových bodů ve spojení s bujnou vegetací přispělo k tomu, že se původně pracovní akce záhy proměnila v regulérní objevitelskou výpravu. Na ní jsme kromě četných pozůstatků po nepořádných návštěvnících nalezli také stopy po činnosti divokých prasat a dalších zvířat. Zvědavost nás nakonec dotáhla až do zcela neznámých koutů Beránku, které vypadaly, že do nich nevkročila lidská noha, dokonce ani ta koniklecí odbornická ne. Nad zápalem průzkumníků vyhrál nakonec zákon džungle: spleť trnitých větví na prudkém svahu donutila výpravu vrátit se po svých stopách do známějších míst.

Že se ti lidi chtěli s tím železem tahat až sem, do takové divočiny…

Tím ale pídění se po beráneckých tajemstvích neskončilo, právě naopak! Jakmile jsme splnili prioritní zadání, tedy vyčistit mokřad od nepořádku, položili jsme si otázku: Komu všemu tím vlastně prospějeme, pokud nebudeme počítat místní komunitu lidských obyvatel? Záludnou otázku nám měly pomoci zodpovědět dalekohledy, pinzety, zkumavky, lupy a pozorné oči… druhé fázi objevování záhad mokřadu nebránilo vůbec nic. Pět vědeckých týmů si tedy rozdělilo jižní díl mokřadu na výzkumné rajóny a po nastavení hypotéz, jací živočichové  by se mohli ukrývat v zeleni (Mravenci? Motýli? Mouchy? Jednoduše spousta bezobratlých), se pustilo do lovu. Ke slovu se dostaly i méně známé metody odchytu drobných živočichů, jako třeba sklepávací plachta využitelná především ve stromech a keřích. Co všechno badatelé nalezli? Například pavouka lovčíka, srpici, mnohonožku, svinku, poněkud tajemného příslušníka z rodiny švábů nebo spoustu mravenců. Dalekohled v rukou zájemců o vzdušný prostor zase ukázal poštolku a neúnavně vyzpěvujícího budníčka menšího. Sečteno a podtrženo: čistý mokřad znamená bezpečnější životní prostředí pro mnoho druhů živočichů, kteří nemusejí být na první pohled patrní.

.. jiné bylo zase nutné rozmontovat

Po poznávání zvířecích mokřadních nájemníků zbýval úkol poslední: odnést naplněné pytle na místo, odkud budou odvezeny pryč. Celkový výsledek pilné týmové práce nakonec čítal čtyři pořádně napěchované pytle, což by sice ukazovalo na stoupající úklidovou kázeň běžných návštěvníků, ale pořád by to mohlo být lepší… Mezi nasbíranými odpadky se vyskytly nepostradatelné kuriozity typu podrážka nebo kovová pružina, skutečně bláznivých nálezů jsme se však letos (možná naštěstí) nedočkali.

Odpadky nás tentokrát stály více námahy při hledání, což je de facto dobře. Ukazuje to i počet naplněných pytlů

Za vysoké akční nasazení děkujeme žákům a pedagogům ze ZŠ Montessori v Praze 12!
Odvoz odpadu zajistila městská část Praha 12 a celou akci finančně podpořil ČSOP.