Nastává jaro, je čas na generální úklid! Platí to i pro mokřad Na Beránku, kam už několik let chodíme s partami dětí a učitelů z blízké ZŠ Montessori v Praze 12 urovnávat následky bezohledné devalvace jinak cenné přírodní lokality.

I letos jsme s povděkem zaznamenali o úklid hojný zájem: přihlásily se dvě třídy, žlutá čítající 21 dětí v doprovodu tří pedagogů a bílá v síle 22 dětí a dvou dospělých. Proto jsme vyhlásili hned dva úklidové dny, které od sebe dělil prakticky přesný měsíc. Díky vyklizení nebezpečného doupěte bezdomovců se opět nabízela příležitost pátrat v centru mokřadu. A že toho po nich ještě zbylo – sebepečlivější likvidace nepodchytí úplně všechny věci, které roky zakryly vrstvou  stařiny a hlíny. Kromě toho jsou lidi nepoučitelní a vždy se najde někdo, kdo je líný pozůstatky po své návštěvě uklidit.

První termín o den předcházel hlavnímu datu úklidů, konal se 27.3. za nádherného slunečného počasí, takže bylo vidět sebemenší drobnost, která do přírody nepatří. Soustředili jsme se na „horní“ část mokřadu včetně vyčištěné houštiny. O kuriozity putující do pytlů obecně nikdy není nouze; tentokrát jsme se však opravdu nestačili divit, jaké věci po sobě nevítaní obyvatelé zanechali.. a hlavně v jakém stavu: nejedním kusem by se dala ještě pořád vybavit domácnost. Kromě zjevně funkčních malých spotřebičů šlo i o dekorativní kousky jako různé ozdobné figurky, šachovou soupravu bez šachovnice. Na pomyslném vrcholu naprosto nepochopitelného složení nálezů stanul prsten, jehož stříbrný materiál nesporně potvrdil vyražený punc. A pak že na Beránku nelze najít regulérní poklad! A těch lahví… Bokem jsme spočítali, že při jejich vrácení bychom obdrželi docela slušnou sumičku. Část dětí navíc posedl kreativní démon, takže ze skleněných „pokladů“ vytvořily v kombinaci se soškami z betlému nefalšovaný oltář. Povedl se jim natolik, až byla skoro škoda jej rozebrat a součástmi naplnit pytle, kterých jsme celkem naplnili jedenáct. Zato archeologické ambice, s nimiž se jiná sekce úklidové čety pokusila vyprostit ze země cosi vzdáleně připomínající střepy z prastarých nádob, se s úspěchem nepotkaly; hloubka uložení zbytků byla nad síly kopáčů..

Po odnesení pytlů ze všech dílčích překladišť na předem domluvené sběrné místo jsme využili toho, že zrovna panuje období žabích svatebních tahů, a na simulační hře jsme si demonstrovali nebezpečí, jež pro obojživelníky představuje silniční provoz a co všechno musejí pro záchranu bezbranných živočichů udělat lidé, kterým není lhostejný jejich osud. A nešlo pouze o ochranáře: ve hře se spontánně objevila i postava dopravního policisty, který chytal obzvláště neukázněné řidiče a posílal je za katr.

2. termín jsme původně naplánovali na 16. duben, ale vzhledem ke kolizi s jinou akcí, která již nemohla být přesunuta, se nakonec uskutečnil o týden později, 23. dubna. Vyplatilo se: počasí se přinejmenším rovnalo stavu při prvním úklidu, takže neunikl sebedrobnější kousíček.

Oproti prvnímu běhu jsme se přemístili poněkud níže, ale nakonec se ukázalo, že rozhodnutí provést i důkladnou revizi centrální houštiny nebude od věci – během měsíce, který uplynul od prvního sběru, se tam opět stihlo pár viditelných kousků nastřádat. Kuriozity úrovně šachových figurek ani další poklad v podobě drahých kovů jsme neobjevili, zato poblíž rákosiny jsme narazili na několik částí potrhané staré policejní pásky. Vstup zakázán! Hlásala. V duchu si říkáme: v mnoha případech oprávněně. A těch pár napůl zasypaných metrů by na plnění funkce rozhodně nestačilo…

Došlo i na pokračování archeologického výkopu, ovšem výsledek byl obdobně neúspěšný jako v březnu; keramika tedy odpočívá v beránecké zemi dodnes.

A abychom naše spolupracovníky neošidili o trochu poznání z  nitra mokřadu, představili jsme jim nejzajímavější zástupce místní flóry, kteří jsou touto dobou aspoň trochu viditelní: rašící listy krvavce totenu a uschlé trsy kosatců se zvonečky puklých plodů.

Ke konci akce, kdy jsme již přenesli pytle na cílové umístění, jsme zjistili, jak byly oba běhy vyrovnané nejen v počtu účastníků, ale i v celkové cifře použitých pytlů: v březnu jedenáct, nyní dvanáct. Bylo vidět, že pracanti vlezli pomalu i tam, kam se běžní smrtelníci (původci odpadu se mezi ně rozhodně nepočítají!) neodváží. A díky jejich úsili je mokřad Na Beránku opět o něco přátelštější…

Za (ostatně jako kdykoli předtím) efektivní a nadšenou spolupráci děkujeme žákům a pedagogům žluté a bílé třídy ZŠ Montessori v Praze 12 a za zajištění odvozu pytlů Městské části Praha 12!