Jdeme si nahrabat! Zněla první hláška, když jsme se v pátek 12. června sešli na konečné autobusů Na Beránku. Formulace o to pikantnější, že pomocníci, kteří se uvolili investovat čas a energii do plnění našich záměrů v místním mokřadu, se rekrutovali vesměs z řad zaměstnanců České spořitelny… Načež se okamžitě nabídla provokativní otázka: Je vůbec Na Beránku něco takového možné?

Abychom nedlužili odpověď: Samozřejmě že to možné je! Vzápětí ovšem nutno podotknout, že zmíněným předmětem hromadění bylo seno. To bylo třeba dostat z co největší plochy vlhké louky, aby nepřekáželo zachycené vodě ve vsakování a uvolnilo prostor k růstu mokřadním rostlinám v čele s kosatci sibiřskými, které nám – byť v nepříliš velkém počtu – zpestřovaly jinak převážně zeleně zbarvený výhled na rostlinstvo, které za podpory střídavých dešťů začalo záhy po seči dávat velmi intenzivně najevo, kdo je v mokřadu pánem. Hrabata ať hrabou, nahoru se budeme šplhat my!

Deště jsou sice existenčně důležité pro vše živé (nejen) v mokřadech, ale pro hladký průběh akce znamenaly spíše hrozbu. Proto jsme několik předchozích dní strávili pravidelným sledováním změn na radaru i pohyb šedých oblačných mas na obloze. Nakonec se ukázalo, že počasí je nám nakloněno, pokud striktně dodržíme vymezený čas: silnější déšť, který znemožňoval jakoukoli smysluplnou činnost, začal s přenesením poslední hromádky na společnou kupku. Za pouhé čtyři a půl hodiny práce zvládl hraběcí tým, rozdělený na dvě party, zpracovat obě stěžejní velké posečené plochy: jak „kosatcová pole“ a okolí prameniště, tak velkou louku táhnoucí se po polovině délky celé lokality. Při práci se našel čas i na zodpovězení otázek, proč se to dělá, jak často se seká, jak se dá využít seno, co zajímavého tady roste… Zadost tedy bylo učiněno i osvětě a rovněž propagaci, protože pozvánka na další naše pracovní akce na sebe nenechala dlouho čekat.

Kromě pilného shrabování a ohánění se vidlemi jsme se ujali ještě jednoho úkolu: složit a zkontrolovat přenosný ohradník, který v louce stál od doby, co se odstěhovali koňáci. S předpokladem, že sloupky mohou být zapuštěné tak, že půjdou ven jen obtížně, jsme se mohli – k naší velké radosti – rozloučit během pár minut: vytahování ze země šlo jako na drátkách a celý ohradník byl složen snad během půl hodiny. Jediné, co chybělo k dokonalému provedení činnosti, byl nůž, kterým bychom uvolnili poničené a složitě zauzlované spojovací pásky. Což nakonec ničemu nevadilo, mokřad Na Beránku jsme koneckonců nenavštívili naposled a drobné opomenutí brzy napravíme.

Akce byla finančně podpořena Hlavním městem Prahou. Projekt finančně podpořilo Ministerstvo životního prostředí.  Za výpomoc děkujeme dobrovolníkům z České spořitelny, a. s.