Letošní mokřadní sezóna ze všeho nejvíc připomínala křížence houpačky se splašenou vlakovou soupravou, nádavkem naloženou na hranu kapacit. Na výkyvech a neustálých přesunech akcí se podepsalo především počasí, které si navzdory snaze meteorologů podat včasnou předpověď dělalo, co chtělo. Vytvořit něco jako prakticky uplatnitelný harmonogram byl doslova úkol pro sebevraha. Hladkému průběhu údržby nepřidaly ani výrazné personální výpadky; některé z nich budou zřejmě výzvou i pro následující rok. Přes všechny možné klacky pod nohama se nám zase podařilo posunout život mokřadů o kus dál.

Válka s rostlinnými vetřelci
Průzkumné návštěvy v Cholupickém mokřadu odhalily kromě sledovaných živočišných skupin i nového, pěkně nebezpečného protivníka – invazní zlatobýl kanadský. Jako by nám nestačilo válčení s třtinou… Na zlatobýl jsme proto použili taktiku bleskového zásahu s krycím názvem Rýč a pryč.

Zlatobýl kanadský představuje v současnosti jeden z nejzávažnějších problémů v eliminaci invazních druhů. Jeho likvidace je o to obtížnější, že se nemnoží pouze semeny, ale také  pomocí oddenků. Šíření podzemními cestami omezuje jeho likvidaci pomocí běžné, byť dobře časované seče – v místech jeho výskytu je nutné její frekvenci zintenzivnit. 

Kromě toho jsme si posvítili na čím dál rozsáhlejší porost orobince, který se proplížil až do středu tůňky, kde – na rozdíl od mělčin – již není žádoucí. Posekali jsme rovněž experimentální plošku, kde jsme si chtěli ověřit, nakolik včasná jarní seč přibrzdí třtinu v dušení ostatních rostlin.

Orobinec je – podobně jako rákos – sice prakticky symbolem vodních a podmáčených území, jeho přílišné šíření však ubírá životní prostor nižším a slabším druhům. Pokud se mu podaří ovládnout okolí, vznikne monokultura a dojde k úbytku rostlinné biodiverzity. Proto je třeba jej udržet na uzdě kosením v době nejintenzivnějšího růstu.

Dalším agresivním nepřítelem druhové pestrosti je atraktivní tráva třtina křovištní. Díky svému vzrůstu se lépe dostává ke světlu, čímž ostatním rostlinám stíní. Jejím trumfem v zabírání prostoru je rozsáhlý odddenkový systém, který jí umožňuje porůstat velké plochy. Kromě oddenků jí pomáhá schopnost tvořit hodně stařiny, kterou při absenci seče nebo pastvy dusí ostatní rostlinné druhy. 

Jak se bude cholupická třtina chovat, pokud jí včas přistřihneme stonky? Pustí ke světlu i jiné druhy, nebo bude zase rychlejší?

Kokrhel v Cholupickém mokřadu
Nedlouho po zásahu proti zeleným zloduchům jsme v Cholupicích objevili velmi cenného spojence – kokrhel luštinec. S vysetím kokrhelu jsme původně sami počítali na podzim, ale čas, práci a finance nám ušetřil dlouholetý spolupracovník a parťák David Ježek, který tam rozhodil přebytky z vlastních zásob. Z neočekávaného botanického přírůstku jsme byli nadšení, protože kokrhel je doslova metla na invazní traviny v čele s třtinou. Časem by mohl zredukovat jejich množství natolik, že bychom mohli snížit intenzitu kosení na časově i finančně únosnější mez.

Kokrhel luštinec je jednoletá poloparazitická rostlina přiživující se na jednoděložných, především travách. Ničí je tak, že se speciálními přísavnými kořeny (haustorii) přichytí na kořenový systém hostitele a odčerpává mu živiny. Napadená rostlina poté velmi zeslábne nebo odumře. Díky své efektivitě se kokrhel stále častěji používá jako přirozený pomocník v boji s invazními travami. Dalším přínosem kokrhele v luční vegetaci je jeho atraktivita pro opylovače.

Veškeré zásahy, které jsme na obou podmáčených lokalitách uskutečnili, by se ani letos neobešly bez pomoci. Projekt byl finančně podpořen Hlavním městem Praha. Na financování se podílela také MČ Praha 12.