Neustále rostoucí ceny energií vedou v poslední době k tlaku na snižování energetické náročnosti budov. Podíl budov činí na celkové spotřebě energie v EU 40% a s přibývající zástavbou a urbanizací krajiny neustále roste. Základem pro nízkou energetickou náročnost budovy je především energeticky úsporný obvodový plášť. Jednou z jeho variant, která je zároveň šetrná k životnímu prostředí, jsou systémy zelených fasád.

Zelené fasádZelené (živé) fasády – vertikální zahradyy dokáží klimatizovat budovy pasivní cestou – pomocí stínění a odvodu slunečního záření, a pomocí evapotranspirace lepšit mikroklima uvnitř a v blízkosti budovy. Zeleň zároveň chrání spodní vrstvu fasády před nepříznivým pZelené (živé) fasády – vertikální zahradyočasím a funguje částečně jako tepelná izolace. Popínavé rostliny v létě brání průniku slunečního záření a přehřívání budovy. Naopak v zimě, kdy je krátkovlnné sluneční záření žádoucí, jsou rostliny víceméně bez listů a průchodu slunečního záření dovnitř budovy nic nebrání.

Speciálním prototypem zelených fasád jsou fasády francouzského botanika Patricka Blanca, který pro ně využívá systém panelů a stěn. Tento ojedinělý systém – systém vertikálních zahrad – je v současné době velmi oblíben a vyhledáván. Vychází z teorie, že rostliny ke svému životu nepotřebují půdu (která je jen mechanickou podporou), nýbrž jen vodu a minerály v ní rozpuštěné. Rostliny v přírodě dokážou růst i v extrémních podmínkách – na svislých plochách, skalách, kmenech stromů, prudkých svazích, a všude tam, kde je voda k dispozici po celý rok.

Systém vertikálních zahrad (Mur végétal) představuje novou techniku kultivace rostlin bez substrátu. Na nosnou stěnu či zeď je umístěna kovová konstrukce, která slouží jako podklad pro PVC plachtu. Na ni jsou připevněny 2 vrstvy nasákavé zahradnické plstě, která napodobuje mech, který roste na skalnatých stěnách a slouží jako podpora kořínků mnoha druhů rostlin. Rostliny (semínka, odnože, či výhonky s kořeny) jsou uchyceny v zářezech a rozmístěny po celé ploše stěny.
Plsť je napuštěna výživným roztokem. Systém je ovládán elektronicky a funguje jako uzavřený okruh: rostliny si vezmou výživu, kterou potřebují, a přebytečná vláha je zachycena vespodu konstrukce v odtokovém kanálu, odkud je vedena znovu do oběhu. Vzniká tak uzavřený okruh, který je nenáročný na spotřebu vody. Patrick Blanc dodává, že rostliny klasické zelené fasády, rostoucí z půdy a hledající vláhu, se povětšinou dostávají k samotné konstrukci budovy a mohou pak způsobovat statické problémy a konstrukci narušovat. K tomu u vertikálních zahrad nedochází.

Hustota osazení rámu je zhruba 30 rostlin na 1m2. Hmotnost vertikální zahrady (včetně rámu a rostlin) nepřesahuje 30kg/m2. Systém vyžaduje jen jednoduchou údržbu – rostliny postačí jednou za rok ostříhat a odstranit suché listy. Vertikální zahrady je díky nízké hmotnosti možné realizovat na stěny libovolné výšky i plochy, ve venkovních i vnitřních prostorách a téměř při jakýchkoliv klimatických a světelných podmínkách.

Výběr rostlin by měl být vždy individuální záležitostí. Prvotním předpokladem je schopnost růstu bez zeminy. Důležitým faktorem je i typ stavby, její umístění (orientace ke světovým stranám, expozice, klima místa stavby) a množství dostupného světla. V případě interiérových stěn je nutné zabudování speciálního osvětlení, které supluje přirozené denní světlo. V neposlední řadě zde hraje roli též estetický záměr autora a vzhled rostliny – barva, tvar a velikost listů/květů, opadavost, atd. Osazení více druhů rostlin je ve většině případů možné a i žádoucí, je však nutné předem zjistit, zda si jednotlivé druhy nebudou bránit v růstu a zda je jejich soužití vůbec možné. Zároveň je dobré pamatovat, že zelená fasáda nebude stejného vzhledu po celý rok, ale bude se měnit v závislosti na ročním období a v závislosti na stáří rostlin.

Vertikální zahrady tak představují možnost ozelenit město i na místech, kde by klasická výsadba zeleně nebyla možná, při zachování výhod standardních zelených fasád (efekt tepelné izolace, zlepšování klimatu odpařováním vody, chlazení v letních měsících).

Patrick Blanc je uznávaný francouzský botanik, vědec, výzkumný pracovník na CNRS (Národní ústředí pro vědecký výzkum), specialista na rostliny tropických lesních podrostů a v neposlední řadě umělecký designér. Vystudoval v Paříži na Université Pierre et Marie Curie, kde získal i doktorát věd. V roce 1993 dostal Cenu za botaniku od francouzské Akademie věd. V současné době spolupracuje s předními světovými architekty a jeho vertikální zahrady vznikají na významných stavbách po celém světě. Mezi jeho nejznámější projekty patří Musée du Quai Branly v Paříži (2006) a CaixaForum v Madridu (2008).

Pokud Vás téma vertikálních zahrad zaujalo, kontaktujte Ekoporadnu Praha (www.ekoporadnapraha.cz), která se zabývá i souvisejícími tématy jako je výstavba jezírek, zelené střechy, hospodaření s dešťovou vodou či ochrana zeleně. Více informací naleznete také v níže uvedené literatuře.

Zdroje:
Schmidt Marco (2010): The Watergy Concept towards a new Water Paradigm – Energy Performance of Green Roofs and Green Walls
Schmidt Marco (2006): The evapotranspiration of greened roofs and facades
Patrick Blanc: Vertikální zahrada, z přírody do města
http://www.murvegetalpatrickblanc.com
http://www.archiweb.cz
http://www.bydleni-iq.cz

Přidáno 30. 9. 2012

Poslední aktualizace: 20. 7. 2017