Zahrady

Fotografie z výlovu rybníka:

Více »

Obrázky z výtvarné soutěže:

Moták pochop (Markéta Stejskalová, ZUŠ Český Brod, 4. ročník, 1. stupně)

Labuť velká (Hana Hladíková,  Základní umělecká škola Český Brod, 2. ročník 2. stupně)

Moták pochop (Jiří Pech,  ZUŠ Český Brod, 2. ročník 2. stupně)

Slípka zelenonohá (Šarlota Bossanyi, ZUŠ Český Brod, 4. ročník 1. stupně)

Kachna divoká (Michelle Grünová, Gymnázium Český brod, 2.a8)

Kachna divoká (Aneta Burová, 1. Základní škola, 9. A)

Kachna divoká (Iveta Frauenterková, Gymnázium Český brod, 2.a8)

Kachna divoká (Jana Čokrtová, 1. Základní škola)

Rákosník zpěvný (Jana Susová, 1. Základní škola, 9.A)

Lyska černá (Marie Strnadová, ZUŠ Český Brod, 4. ročník 1. stupně)

Potápka roháč (Michelle Grünová, Gymnázium Český brod, 2.a8)

Potápka roháč (Tereza Kupčíková, Gymnázium Český brod, 4.a8)

Potápka roháč (Klára Doležalová, 1. Základní škola, 8. A)

Potápka roháč (Ondřej Mužík, 1. Základní škola, 9. A)

Ledňáček říční (Petra Bzálková, ZUŠ Český Brod, 4. ročník 1. stupně)

Ledňáček říční (Matěj Čich, ZUŠ Český Brod,  7. ročník 1. stupně)

Strnad rákosní (Pavlína Deverová, 1. Základní škola, 9.A)

Volavka popelavá (Michelle Grünová, Gymnázium Český brod, 2.a8)

Volavka popelavá (Markéta Kmochová, 1. Základní škola, 8. A)

Volavka popelavá (Jitka Paďoutová, 1. Základní škola, 9. A)

Polák chocholačka (Lukáš Nikl, 1. Základní škola, 6. A)


Polák chocholačka (Tereza Svobodová, 1. Základní škola, 8.A)

Polák chocholačka (Bety Trejbalová, 1. Základní škola 9. A)


Více »

Obrázky z výtvarné soutěže:

Létají (anemochorie)

Anemochorní rostliny mohou mít tak lehká a malá semena, že jsou větrem snadno přenášena, např. orchideje, jejichž semena neobsahují téměř žádné zásobní látky. Klíčící rostlinky jsou proto závislé na symbiotických vztazích s houbami. Ostatní mají různá „létací“ zařízení. Může se jednat o chlupy a chmýr (např. pampeliška, bodlák), lemy a křídla (např. javor, bříza, jasan), listeny (např. lípa), u některých rostlin se po odkvětu odlomí celá nadzemní část – těm se někdy říká „stepní běžci“(např. máčka ladní).

lípa velkolistá (Martina Melušová, Základní umělecká škola Český Brod,    3. ročník 2. stupně)

smrk pichlavý (Matěj Čich, Základní umělecká škola Český Brod,  7. ročník 1. stupně)

olše lepkavá (Jiří Pech,  Základní umělecká škola Český Brod, 2. ročník 2. stupně)

olše lepkavá (Helena Strnadová, Základní umělecká škola Český Brod,  7. ročník 1. stupně)


borovice lesní (Martina Melušová, Základní umělecká škola Český Brod, 3. ročník 2. stupně)

javor klen (Helena Strnadová,  Základní umělecká škola Český Brod, 7. ročník 1. stupně)

jasan ztepilý (Klára Melounová,  Základní umělecká škola Český Brod, 3. ročník 2. stupně)

zerav východní (Hana Hladíková,  Základní umělecká škola Český Brod, 2. ročník 2. stupně)

Roznášejí je zvířata na svém těle (epizoochorie)

Semena (případně plody nebo plodenství) těchto rostlin mají různé háčky a osténky, které se přichycují k povrchu těla živočichů (např. lopuch, kuklík). Jiné rostliny vylučují lepkavý sliz. Na epizoochorii se významně podílejí také ptáci (ornitochorie). Zvláštním, ale častým typem rozšiřování vodních rostlin je ulpívání semen na ptačích nohou (např. leknín). Takto mohou překonat vzdálenost i několik stovek kilometrů. Někdy jsou oddělovány tzv. synzoochorní rostliny, které spoléhají na to, že jejich semena živočich někde zapomene (pozření živočichem semena nepřežijí). Klasickým příkladem jsou zásoby ptáků a veverek (např. dub, líska, jírovec).

líska obecná (Martina Melušová, Základní umělecká škola Český Brod, 3. ročník 2. stupně)

jírovec maďal (Klára Melounová, Základní umělecká škola Český Brod, 3. ročník 2. stupně)

lopuch větší (Vojtěch Kocián,  Základní umělecká škola Český Brod, 1. ročník 2. stupně)

dub letní (Hana Hladíková, Základní umělecká škola Český Brod, 2. ročník 2. stupně)

Nechají se pozřít (endozoochorie)

Živočichové konzumují plody s dužnatým oplodím a poté jejich nestrávená semena s tvrdým osemením šíří trusem (např. ostružiník, jmelí). Některá semena dokonce nemohou vyklíčit, pokud neprojdou trávicím traktem živočicha. Druhy, jejichž semena roznášejí převážně ptáci, je lákají hlavně pestrým zbarvením (např. jeřáb), zatímco savci jsou lákáni zejména výraznou vůní (např. ostružiník).

jeřáb ptačí (Jiří Pech, Základní umělecká škola Český Brod, 2. ročník 2. stupně)

růže šípková (Zuzana Foktová,  Základní umělecká škola Český Brod, 7. ročník 1. stupně)

ostružiník křovitý (Hana Hladíková,  Základní umělecká škola Český Brod, 2. ročník 2. stupně)

bez černý (Michaela Lodinská, Základní umělecká škola Český Brod, 6. ročník 1. stupně)

jmelí bílé (Vojtěch Kocián,  Základní umělecká škola Český Brod, 1. ročník 2. stupně)

Nechají se unášet vodou (hydrochorie)

Vodou se šíří semena vodních i suchozemských rostlin, která vydrží déletrvající působení vody (vylučují voskové látky) nebo dokáží díky mezibuněčným prostorám v oplodí či osemení plavat na hladině (např. kosatec, rdest). Některé plody a semena mívají přídatná zařízení, která jim umožňují zakotvit v bahně (např. blatouch, šmel). Existují i rostliny, jejichž semena se rozšiřují pomocí dešťových kapek (např. rozchodník). Jejich plody se za vlhka otevírají a semena jsou deštěm vymršťována ven.

blatouch bahenní (Martina Melušová, Základní umělecká škola Český Brod, 3. ročník 2. stupně)

blatouch bahenní (Helena Strnadová, Základní umělecká škola Český Brod, 7. ročník 1. stupně)

blatouch bahenní (Zuzana Foktová,  Základní umělecká škola Český Brod, 7. ročník 1. stupně)


Fotografie stromů

Autorem všech fotografií je pan Václav Čokrt. Děkujeme mu za laskavé svolení k jejich použití na tabulích naučné stezky.

ořechovec srdcovitý

zerav západní

vrba křehká

Více »

Zaniklé vesnice:

Kostelecko
Na tomto území již dřívější poznatky (včetně archeologických) zachytily značný počet zaniklých středověkých osad.

Dosud známá sídliště se zřetelně vážou k vodním tokům, výrazný je např. shluk u Šembery a jejích přítoků. Naproti tomu doklady středověkého osídlení postrádáme jižně a jihovýchodně od Kostelce n. Č. lesy a jižně od Žernovky a Štíhlic, tedy mimo potoční síť, při rozvodí Labe a Sázavy. Sídliště se soustřeďují na území říčanské žuly, kde geobotanická rekonstrukce předpokládá acidofilní doubravu.
Tendence zániku vesnic vyplývala z celkového opadávání kolonizační vlny a z přechodu k intenzivnějším způsobům zemědělství. Řada osad neobstála v měnících se podmínkách a zanikla zejména v územích pro obdělávání méně výhodných půd Tento zánik bývá spojen s postupem lesa; jako příklad dominantního uplatnění této tendence může posloužit vývoj na Drahanské vrchovině. Na Černokostelecku se vliv opadnutí agrární konjunktury projevoval pravděpodobně až do 16. stol. (Dolánky).
Vesnice na kozojedském území byla přemístěna do polohy s vydatnějším vodním zdrojem, nacházející se v centru plošiny, kterou pokryla plužina. Výhodnější polohu zřejmě získala i Žernovka, opět v ní zaznamenáváme vydatnější vodní zdroj. Velmi důležité svědectví o přestavbě středověkých osad pravděpodobně vydávají hojné nálezy ze 14. stol. v jádrech Štíhlic, Mukařova, Vyžlovky.
Ve 13. a 14. stol. proběhla na Černokostelecku i důležitá etapa ve formování novodobých katastrů. V jejich uspořádání se totiž mj. odráží rozdělování území zaniklých osad. Např. v západním výběžku kozojedského katastru se zřejmě projevuje území zaniklé osady v Zahrádkách. Kozojedského výběžku se pravděpodobně týká spor z r. 1358 mezi pány z Chrástu a skalickým klášterem. K jednoznačné lokalizaci klášterního Kozího hřbetu vede údaj o hradišti. Les Chrásteckých je vztahován ke Štíhlicím a Lažanům, podle celkové situace ho je nutno hledat jižně od klášterního majetku (sídliště v Zahrádkách zaniklo nejméně půl století před sporem). Síť osídlení v polovině 14. stol. tu nedovoluje předpokládat podstatně větší zalesnění oproti novodobému stavu; zahrnutému do výběžku kozojedského katastru. Měřiči pánům z Chrástu vyměřili 20 lánů a 7 jiter kouřimské míry. S tímto vyměřením spojuje Kudrnáč (1967) mezník, nalezený při katastrální hranici.V kozojedském výběžku by na jeden lán připadalo asi 8 ha; uváděná jednotka by měla průměrně činit 21 ha (Hladík 1953). Zřejmě se tu projevuje rozrůzněnost v používání středověkých měr; rozdíl není nikterak ojedinělý (cf. též Žemlička 1974, 451). Pokud je naše úvaha správná, ukazuje, že někdejší zázemí osady v Zahrádkách pravděpodobně zůstalo ohraničenou jednotkou. V polovině 14. stol. však příslušelo k Lažanům a Štíhlicím. Kdy připadlo ke Kozojedům se zatím neví. Jiným způsobem nová sídelní struktura začlenila území zaniklých Lažan či Vyžlovky ve Spáleném: rozdělila je mezi několik osad.
· VES V LOUŇOVICÍCH U HÁJOVNY
zanikla podle literárních kritérií v téže době jako osada v sousedství Žernovky. Nalezená keramika je datovatelná do 14. stol. V poloze, v níž jsou umístěny nynější Louňovice, dosud chybějí doklady osídlení 13.-14. stol.
· SÍDLIŠTĚ V JEVANECH DUBINĚ
Těsně u rozvodí se nacházelo sídliště v Jevanech Dubině, zaniklé pravděpodobně kolem r. 1300. Známe tu 6 objektů, z nichž alespoň dva příslušely k hospodářskému dvoru.
· SPÁLENÉ
Ve Vyžlovce Spáleném je nejrozsáhlejší zaniklá ves, jakou na Černokostelecku známe. Podle reliktů zachycených povrchovým průzkumem se zde může předpokládat až 10 usedlostí, dvůr, nejméně dva rybníky a mlýn. Dobu zániku se odhaduje na 14. stol., spíše v jeho 2. polovině.
· LAŽANY
V Lažanech předpokládáme nanejvýš 5 usedlostí, ale stála tu tvrz se dvorem (a rybníkem) a na protilehlém konci sídliště druhý dvůr. Podle svědectví písemných pramenů žily Lažany ještě ve 2. polovině 14. stol., snad zanikly na počátku 15. stol. Na poli v sousedství tvrziště je doložena (sběrem) část osady zaniklá kolem r. 1300. Archeologové pravděpodobně zachytili stopu přestavby sídliště, jeden z možných odrazů dlouhodobé krize kolonizačního osídlení někdejšího pomezního hvozdu. Bude třeba rozpoznat proč vznikl druhý název Lažan – Nový Dvůr.
· ZAHRÁDKY
Protějšek k Lažanům a Vyžlovce ve Spáleném reprezentuje sídliště v Kozojedech Zahrádkách, jemuž se přičítá nejvýš 5 usedlostí. Zaniklo ve 2. polovině 13. stol. Na kozojedském území známe kromě sídliště v Zahrádkách dvě osady, ves u kostela sv. Martina a sedliště Za lukama. U kostela sv. Martina, datovaného do 1. poloviny 13. stol., zachytil archeologický výzkum pravděpodobně dva horizonty pustnutí osady. Osídlení bylo zřejmě nejprve výrazně zmenšeno v době kolem r. 1300 a úplně či téměř zaniklo nejspíše v polovině 14. stol. Ve vývoji osady, nepochybně významné v rámci studované sídelní struktury (farní ves), se odrážejí základní etapy vývoje středověkého osídlení Černokostelecka. Sídliště Za lukama pravděpodobně zaniklo na počátku 14. stol.
· PENČICE
Penčice (od osobn. jm. Pěn-ka) byla ještě roku 1344 pastevní lesní víska. Později to byla rolnická ves zákupní, která byla ve 30-leté válce r. 1645 vyvrácena. Nyní je tu jen hájovna 340 m n. m.
Pod hájovnou je pod sádkovým rybníčkem sklípek, kde stávala stará myslivna, jež před 40 lety vyhořela. Směrem k Jevanům na Jevanském potoce jsou zbytky pracující flokárny a šindelky. Poblíž nich jest skupina velkých žulových balvanů, tzv. Ivanovo lože, což bývalo pohanské obětiště.
Penčice daly jméno i rozkošnému údolí, o němž někteří cestovatelé prohlásili, že je to jedinečné údolí v Evropě a že patří k nejkrásnějším partiím v ČR. Avšak nová silnice, vedoucí lučinatým údolím podle Penčického potoka, mnoho z bývalé krásy setřela. Olesněné stráně jsou 120 m vys. Podle Dr. B. Katzra je u Penčic ve větší hloubce mohutná vrstva kamen. uhlí.
Přesnou lokalizaci středověkých Penčic, umísťovaných do okolí stejnojmenné hájovny, neznáme. Penčice unikají lokalizačním pokusům. Datování jejich zániku nutno alespoň předběžně upřesnit rozborem písemných pramenů.
· ŠEMBERA
Pod kozojedským sv. Martinem je malebná kotlina řeky Šembery (365 m n. m.), která protéká divoce romantickými lesními partiemi Starých Zámků a Dolánek. Jsou tu malebné a často malované skupiny skal Pustý zámek, Poustevníkova sluj a Čertova lenoška. Tato tvořila kdysi ostroh někdejšího hradu Šemberu, jejž lid přezval na Staré Zámky.
O této někdejší tvrzi kolují četné pověsti. Na Velký pátek se tu prý objevuje mužík s měšcem peněz ; občas tu prý přejede tajemný černý povoz s 2 kněžnami ; v chodbě vedoucí odtud prý až do Kostelce je ukryt poklad, jejž tu už r. 1689 marně hledal farář od sv. Jindřicha z Prahy ; na Čertově lenošce sedával prý Satanáš, když tu vyhrával na dudy k tanci zlým duchům.
Žulové balvany mají geologickou souvislost s Krkonošemi. Po hradišti nad potokem zbyl 110 cm dlouhý val s příkopem. Val byl z příkopu 5 m vysoký a z hradiště 3 m. Na konci výběžku je val 40 kroků dlouhý a 4 m vysoký. Zbytky zdiva jsou středověkého původu. Hrad se skládal z předhradí, z vlastního opevněného a od předhradí příkopem odděleného hradu. Zbylé díry znamenají někdejší sklepení. Jméno hradu Šemberu vzniklo snad z německého Schonberg či Sternberg. R. 1357 Ješek z Náchoda a Kostelce prodal jej i s lesem Kozím hřbetem mindenskému biskupovi Jetřichovi pro nový klášter ve Skalici. Hrad slul tehdy Burkstadl a byl dřevěný. Skaličtí klášterníci jej přestavěli asi na zděný. R. 1542, kdy byl připojován k Tuchorazi, byl už pustý. Pod hradem byl rybník Šember. Tak sluje i les na východním boku Dolánek na vysoké stráni. Staré Zámky skýtaly za světové války útulek mnoha zběhům, zelenému kádru.
Hrádek na nejzazším cípu doubravčického hradiště. Oddělil ho příkop dlouhý přibližně 40 m, obdobná je i vzdálenost od příkopu k vrcholu trojúhelníkové plochy ostrožny. Označení „presidio Burkstadil“ z r. 1358 (viz kap. 3) se ještě spíše vztahuje k hradišti. V r. 1542 je hrádek jmenován jako pustý .
· ŽERNOVKA
Přes Babičky se dostaneme na blízkou Žernovku. (Od kmene žer-, žir- a později žernov). Je to živé letovisko. Přes Žernovku vede 50. rovnoběžka. Když tu před lety odkryli skálu, našli ji již opracovanou a objevili čtverhranná dláta a půl žernovu. Je to důkaz, že tu již před dávnými věky pracovali kamenici. Jsou tu četné lomy stavební žuly.
Z planiny od Žernovky se otvírá přes les Zájezdí pohled na město Kostelec, na les Dolánky, kostel sv. Martina a na tuchorazskou hlídku.
Lokalita byla objevena při povrchovém průzkumu v r. 1972. V témže roce byla zjištěna i přibližná velikost části sídliště rozorané na poli.
Dnešní Žernovka se rozkládá kolem potoka, který nedaleko od pramene přechází z úzkého zářezu do širšího údolí. Toto údolí se záhy spojuje se sousedním obdobně širokým údolím, jímž protéká jen nevýrazná vodoteč. Ve druhém údolí je doloženo sídliště, příslušející ke studovanému horizontu. V horní části svahu uzavírajícího údolí byl zjištěn objekt narušený výkopem. Malá sonda ukázala, že na podložní terén nasedala černá mastná vrstva, silná průměrně 15 cm. Kryla ji žulová zvětralina značně narušená orbou, mocná nejvýš 20 cm. Profil objektu ve stěně průkopu měřil 6 m. Hustá síť okolních výkopů nenarušila žádný další objekt. Až z paty svahu, asi 50 m od objektu proťatého výkopem, pochází několik keramických zlomků ze sběrů. Po orbě pokrývají bloky kulturní vrstvy často s podstatnými fragmenty keramických nádob.
· DOLÁNKY
Tam, kde se říká Staré Doubravčice, stávala nad rybníkem Stodolou tvrz se vsí Dolánky (obyvatelé doliny).
Která do r. 1360 patřila Litoltovi Hájkovi z Chrástu a potom kouřimskému klášteru. R. 1420 připadla zas k majetku panskému a byla až do r. 1564 přivtělena k Rostoklatům. Potom ves s tvrzí v lese zanikla. Dnes jsou tu po tvrzi znatelné zbytky hradních rozvalin (směrem k Doubravčicům na lesní stezce asi 650 m od hráze rybníka Stodoly).
Nyní se podle Dolánek nazývá krásné lesní údolí šumavského rázu, kterým vede z Kostelce do Čes. Brodu
Za údolním zářezem je na malé vyvýšenině tvrziště. K vyvýšenině přiléhá hráz zaniklého rybníka, který chránil tvrz z jinak snadno přístupné JZ strany. Lokalita, z níž vybíhá několik zaniklých cest. Již před analýzou plánu je zřejmé, že dolánecký půdorys vykazuje odlišné rysy než černokostelecké vesnice zaniklé ve 13.-14, stol. Uspořádání je podstatně pravidelnější; hojně se tu také uplatňují ohradní zídky. Ze zpráv písemných pramenů usuzujeme, že sídliště zaniklo mezi r. 1542 až 1564. Studium této lokality by mohlo přispět k přesnějšímu výkladu změn osídlení probíhajících na Černokostelecku od konce 13. stol. Při průzkumu bylo získáno několik atypických keramických vzorků.
· CUKMANTL
Cukmantl je zaniklá obec u Kostelce mezi lesem Malinovým a Ohraženkou.
Byla to Lhota, ve které ještě r. 1652 bylo 14 osedlých gruntů. R. 1677 byla již celá pustá. Četné nálezy zbytků nádob a nástrojů u rozvalin očazených zdí připomínají ves hrnčířů a sklářů. Položení některých domů je ještě nyní patrné. Nynější vyvýšeniny vznikly sesutím zděných komínů.
Ves patřívala také pánům na Zlenici. – Nad Cukmantlem směrem ke Kostelci bylo popraviště, na kterém byla poslední poprava r. 1763.
Cukmantl zanikl v 17. stol. (Berní rula). Podle tereziánského katastru bylo v r. 1719 místo, kde vesnice stávala, zarostlé lesem (Tereziánský katastr ). Dnes je zatravněno a zčásti zasahuje na pole. Cukmantl patřil k lokalitám, na něž se již od počátku století soustřeďoval sběratelský zájem. Soustavný povrchový průzkum spolu se sondáží tu provedl teprve Z. Sedláček (M Kolín). Osada byla rozložena po obou stranách široce rozevřeného mělkého údolí přítoku Bohumilského potoka. V zatravněném pásmu při potoce jsou za příznivých podmínek patrné stopy nadzemních reliktů usedlostí. Části těchto reliktů jsou rozorány na okraji přilehlého pole.
· ALDAŠÍN
Aldašín – (správně Udašín podle zakladatele Udaše) .
Zajímavá Lesní samota. Velmi staré místo, neboť zde byly nalezeny popelnice. Patří k nejstarším obcím v okolí. Byla to ještě r. 1344 lesní pastevní víska, přeměněná později na rolnickou ves zákupní. R. 1352 se připomíná jako farní ves. K aldašínské faře patřily vsi Aldašín, Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy, Jevany a mlýny jevanský a penčický. Aldašínský Farář měl tu r. 1398 dvůr, který pronajímal. Fara byla zrušena počátkem husitských válek. Kostel, zasvěcený původně; sv. Bartoloměji, lehl r. 1621 popelem i s obcí, která přitom zcela zpustla.
(Kostel byl obnoven až r. 1729 a zasvěcen sv. Jiří. Tehdy při bourání byly v hlavním oltáři nalezeny listiny z r. 1352 a 140z. Chrám, jenž se stal potom proslulým poutním místem, byl opatřen r. 1732 novým oltářním obrazem sv. Jiří a obraz sv. Bartoloměje byl odstraněn. Barokní hlavní oltář znovu přestavěn r. 1782, r. 1874 byl natřen a pozlacen, r.1884 byl opatřen novým obrazem sv. Jiří od malíře Jos. Kandlera. Téhož roku, kdy byl celý chrám opravován, byla sem dána nynější kazatelna s malovanými obrazy 4 evangelistů. Věž byla vystavěna r. 1771, od kdy má kostel nynější podobu: Větší, pěkně zdobený zvon je z r. 1611 a má nápisy : „Letha Panie 1611 slyt gest za knieze Waczlawa Carione, Rodicze Boleslawskeho, v Konojedeeh Fararze, za starssich kostelnikuw sprawowanj Wondrzege Kreiczyho, Waczlawa Garolirnowa z Bohumyle, Jana Prokopowa z Waldessina Zetie.“ – „Tento zwon udielan nakladem osadnich zadussý Aldassinskeho přicžinienim a za Sprawy Samuele Troyana z Bylan a Rosfeldu ode mne Jakuba, Zwonarze v Miestie mladeho Baleslawa.“
Mezi nápisy je Trojanův znak a na okraji medailon s poprsím a slovy : „Philipus Austr. Caroli V. Caes. F.“ (Otec Dona Carla). – Menší zvon r. 1718 s obrazem sv. Bartoloměje a osmi andělů s ratolestmi váží 285 liber, stál 163 zl. 52 kr. má nápis : „Letha Panie 1718 tento Zwon po ukradenj przedessleho Nakladem zgednan a slyti gest ke Cti a Chwale Bozj a Swateho Bartolomieie Apostola Panie. – Walentin Lissak goss mich auf der Kleiseiden Prag 1718.“)
U kostela po 30-leté válce zůstala jen kostelníkova chalupa až do r. 1884: Nynější chata je skladiště náčiní.
Kostel byl opravován r. 1907, kdy byla do něho dána dlažba, byla postavena nová kruchta a ze sakristie byly proraženy dveře na hřbitov. R. 1934 byl důkladně opraven státem, tehdy byla dána na věž nová krytina a hřbitov, na nějž do r. 1600 pochovávali i z Kostelce, byl značně rozšířen.
Bohos1užby jsou tu v neděli po sv. Jiří (24. dubna) vždy v 10 hodin. Dne 3. listop. v 8 hod. jsou bohoslužby za zemřelé osadníky. Svatojiřská pouť tu bývá velmi četně navštívená (nutno zjistit, jestli i v dnešní době.)
Obora „Aldašín“
V oboře je chována černá zvěř. Její celková výměra činí 93 ha, z toho je 91 ha lesa, 1 ha vodní plochy a 1 ha ostatních ploch. Pro oboru byl stanoven normovaný stav 92 ks a minimální stav 14 ks černé zvěře.
· BOHUMIL
Bohumil (z Bogu·mil), kdysi ves, která patřila panu Matěji Sobkovi ze Šembery, jemuž patřily i Staré Zámky. Středověké sídliště leželo při počátku Bohumilského potoka. Po 30-leté válce zpustla. R. 1652 byla tu ještě ves s výsadní krčmou. Vesnice zanikla v 1. polovině 17. stol. (Berní rula), později byl znovu vybudován hospodářský dvůr, k němuž postupně přibyly další objekty. – V r. 1943 byla v Bohumili narušena středověká jáma čtvercového půdorysu, o straně 126 cm, hluboká 80 cm, vyplněná hrubozrnným pískem promíšeným s jílem. Kromě nečetných keramických zlomků ve výplni ležely na dně jámy dva džbány.
Nyní je tu jen dvůr a hájovna, která tu byla zbudována na poč. 20.stol. Původně stála hájovna u dvora. Bohumilský revír spravován z Jevan.

Klánovicko
· ŽÁK
Osada Žák je zaniklým souborem staveb, jehož pozůstatky jsou dodnes patrné v Klánovickém lese (zvaném také Vidrholec) . Toto pojmenování se užívá pro několik zaniklých obcí na území lesa, mezi které kromě Žáku patřily Hol, Lhota nad Úvalem (v některých pramenech nazývaná Vidrholec) a Slavětice.
Osada Žák je pod názvem Tvrz Slavětice, archeologické stopy registrovaná od 26. 5. 2003 jako nemovitá kulturní památka.Základy původních staveb nejsou odkryté a lze je vysledovat zejména z terénních nerovností. Nejzachovalejší a nejcennější památkou na tomto místě, je středověká kamenná studna, která zásobovala vesnici Žák pitnou vodou.
Ještě v 16. století se na území dnešního Klánovického lesa nacházelo několik vesnic doplněných soustavou rybníků, polí a lesů. Poslední zmínka o této osadě je z roku 1615, kdy majitel panství Tomáš z Proseče přiznával 26 lidí poddaných v Jirnách a na Žáku. Zdejší osady byly sužovány jak neúrodnou půdou a nedostatkem obživy, tak hlavně průběhem bojů třicetileté války. V jejím průběhu zde ubývalo obyvatel až nakonec na přelomu 16. a 17. století zanikly. V průběhu let opuštěné osady zarostly hustým lesem, který byl opět osidlován až po roce 1878 realitním podnikatelem Václavem Klánem.
· BABICE
Babice je někdejší osada na obou březích potoka Chvalky (přítok Svépravického otoka, který je přítokem Rokytky).
Nejstarší písemná zpráva o statku Babice je z roku 1356, ale archeologické nálezy svědčí o trvalém osídlení od 1. poloviny 13. století do 2. poloviny 16. století, kdy Babice patrně zanikly.

V roce 2008 jsme naši činnost v oblasti tvorby naučných stezek rozšířili i do Středočeského kraje. Opět jsme intenzivně spolupracovali s řadou místních obyvatel i spolků a některé tabule zdobí i množství ilustrací od místních dětí. Naučná stezka Zahrady byla otevřena ve stejnojmenné části Českého Brodu 31. 5. 2008.

Na programu bylo slavnostní uvítání a otevření stezky za účasti zástupců města a městské gardy, vyhlášení výsledků výtvarné soutěže pro školy včetně předání cen a vycházka po trase naučné stezky s prohlídkou Tuchorazské hlásky, která byla zpřístupněna výhradně pro tuto událost. Následoval program pro děti připravený českobrodskými Skauty.

Reportáž ze slavnostního otevření stezky

Fotografie z otevření naučné stezky, které pořídili pracovníci MKIC v Českém Brodě

Instalace tabulí

Náhledy tabulí

Mapa trasy naučné stezky

Místní historie

Jak cestují rostliny?

Pozorování ptactva

Ryby, rybníky a rybaření

Leták o naučné stezce (přední strana, zadní strana)

 

Kde stezku najdete?

Tabule naučné stezky stojí na břehu Mlýnského rybníka a rybníka Podviňák v osadě Zahrady mezi obcemi Tuchoraz a Vrátkov (turistická mapa). Více »

V neděli 8. 8. nepropásněte od 10 hodin na ČT 1 Toulavou kameru. Uvidíte v ní reportáž o naučné stezce „Zahrady“ u Českého brodu, kterou jsme ve spolupráci s řadou místních občanů vybudovali v roce 2008.

Pokud nebudete moci reportáž sledovat, k vidění bude na stránkách tvůrců reportáže nebo na webu .

Více »


Poslední aktualizace: 20. 7. 2017