Pro domácnosti

Dům ze dřeva a kamene s bujným trávníkem na střeše, jako vystřižený z Hobitína. Tak vypadá keltské obydlí pana Zvoníčka ve vesničce Těptín, kde se v sobotu 3. 11. 2012 konal seminář o přírodním stavitelství.

V rozlehlé místnosti s plápolajícím krbem uprostřed se shromáždilo asi 20 návštěvníků, aby vyslechli poutavé vyprávění kelta pana Zvoníčka.  Jeho činorodost a touha po vytváření stále nových věcí ho jako vyučeného topenáře přivedla v devadesátých letech k založení vlastní stavební firmy. Postupně se zaměřil hlavně na přírodní a tudíž člověku blízké materiály. Vysvětlil nám, že při spolupráci s klientem si velmi dává záležet na tom, aby byly vybrány takové materiály a technologie, se kterými se obyvatel domu bude cítit opravdu dobře. Vyrábí proto vzorky a mozaiky, které si klient bůže nejen zblízka prohlédnout, ale i osahat. Pan Zvoníček věří, že aby byl člověk ve svém domě spokojený, musí odpovídat jeho cítění a životnímu stylu.

K obědu byli účastníci pohoštěni výbornou keltskou polévkou a poté si vyslechli příběh domu, kde jsou právě hosty. Dům nese jméno opido Celula, což odpovídá jeho kulatému a masivnímu tvaru. Na mnoha fotkách jsme mohli vidět detailní postup výstavby. Při pohledu na obrovské množství kamení a neuvěřitelně tlustých kulatin, ze kterých byl dům budován, se tajil dech. Poté pan Zvoníček provedl návštěvníky celým domem a kromě svého bytu, plného milých detailů jako jsou mozaiky na zdech či vana na starodávných kovových nožičkách jim ukázal i zahradu a vinný sklípek.

Kamenná podlaha, masivní trámy z kulatin a tmavá vymývaná vápenná omítka (vlastní vynález pana Zvoníčka) vytvářejí společně dojem hradu, jeho obyvatele však mají dostatečné pohodlí: Teplo zajišťuje kromě krbů také podlahové vytápění a byt je příjemně prosvětlen střešními okny.

Na závěr pan Zvoníček představil další zajímavé stavby, které se svojí ženou vyprojektovali. Dům Pálava, jenž bude postaven na Jižní Moravě, je Celule podobný svým okrouhlým tvarem. Zároveň má však co nejlépe korespondovat s okolní krajinou, byla tedy například zvolena světlá barva fasády, aby odpovídala okolním vápencovým skalám.

O mnoho menší Stilla je stejně jako oba předchozí domy oblá a má bujnou zelenou střechu. S jedním podlažím a nevelkým půdorysem to bude skromný, ale příjemný rodinný domek.

Díky inspirativnímu prostředí a tématu pak zajímavé vyprávění přešlo v debatu u čaje a vína z domácích zásob pana Jurabela.

Zveme Vás na seminář o přírodním stavitelství, který se bude konat přímo v domě Celula. Přednášet bude Marie Vaculíková z Ekocentra Koniklec a Jiří Zvoníček, který přírodní dům vybudoval a také obývá.

Seminář je bezplatný včetně občerstvení.

Bude se konat 3. 11. 2012 od 9.30 do 15.00 v Těptíně nedaleko Prahy. Podrobnosti naleznete v pozvánce.

pozvánka (pdf)

více informací o rodinném domě Celula (www)

Neustále rostoucí ceny energií vedou v poslední době k tlaku na snižování energetické náročnosti budov. Podíl budov činí na celkové spotřebě energie v EU 40% a s přibývající zástavbou a urbanizací krajiny neustále roste. Základem pro nízkou energetickou náročnost budovy je především energeticky úsporný obvodový plášť. Jednou z jeho variant, která je zároveň šetrná k životnímu prostředí, jsou systémy zelených fasád.

Zelené fasádZelené (živé) fasády – vertikální zahradyy dokáží klimatizovat budovy pasivní cestou – pomocí stínění a odvodu slunečního záření, a pomocí evapotranspirace lepšit mikroklima uvnitř a v blízkosti budovy. Zeleň zároveň chrání spodní vrstvu fasády před nepříznivým pZelené (živé) fasády – vertikální zahradyočasím a funguje částečně jako tepelná izolace. Popínavé rostliny v létě brání průniku slunečního záření a přehřívání budovy. Naopak v zimě, kdy je krátkovlnné sluneční záření žádoucí, jsou rostliny víceméně bez listů a průchodu slunečního záření dovnitř budovy nic nebrání.

Speciálním prototypem zelených fasád jsou fasády francouzského botanika Patricka Blanca, který pro ně využívá systém panelů a stěn. Tento ojedinělý systém – systém vertikálních zahrad – je v současné době velmi oblíben a vyhledáván. Vychází z teorie, že rostliny ke svému životu nepotřebují půdu (která je jen mechanickou podporou), nýbrž jen vodu a minerály v ní rozpuštěné. Rostliny v přírodě dokážou růst i v extrémních podmínkách – na svislých plochách, skalách, kmenech stromů, prudkých svazích, a všude tam, kde je voda k dispozici po celý rok.

Systém vertikálních zahrad (Mur végétal) představuje novou techniku kultivace rostlin bez substrátu. Na nosnou stěnu či zeď je umístěna kovová konstrukce, která slouží jako podklad pro PVC plachtu. Na ni jsou připevněny 2 vrstvy nasákavé zahradnické plstě, která napodobuje mech, který roste na skalnatých stěnách a slouží jako podpora kořínků mnoha druhů rostlin. Rostliny (semínka, odnože, či výhonky s kořeny) jsou uchyceny v zářezech a rozmístěny po celé ploše stěny.
Plsť je napuštěna výživným roztokem. Systém je ovládán elektronicky a funguje jako uzavřený okruh: rostliny si vezmou výživu, kterou potřebují, a přebytečná vláha je zachycena vespodu konstrukce v odtokovém kanálu, odkud je vedena znovu do oběhu. Vzniká tak uzavřený okruh, který je nenáročný na spotřebu vody. Patrick Blanc dodává, že rostliny klasické zelené fasády, rostoucí z půdy a hledající vláhu, se povětšinou dostávají k samotné konstrukci budovy a mohou pak způsobovat statické problémy a konstrukci narušovat. K tomu u vertikálních zahrad nedochází.

Hustota osazení rámu je zhruba 30 rostlin na 1m2. Hmotnost vertikální zahrady (včetně rámu a rostlin) nepřesahuje 30kg/m2. Systém vyžaduje jen jednoduchou údržbu – rostliny postačí jednou za rok ostříhat a odstranit suché listy. Vertikální zahrady je díky nízké hmotnosti možné realizovat na stěny libovolné výšky i plochy, ve venkovních i vnitřních prostorách a téměř při jakýchkoliv klimatických a světelných podmínkách.

Výběr rostlin by měl být vždy individuální záležitostí. Prvotním předpokladem je schopnost růstu bez zeminy. Důležitým faktorem je i typ stavby, její umístění (orientace ke světovým stranám, expozice, klima místa stavby) a množství dostupného světla. V případě interiérových stěn je nutné zabudování speciálního osvětlení, které supluje přirozené denní světlo. V neposlední řadě zde hraje roli též estetický záměr autora a vzhled rostliny – barva, tvar a velikost listů/květů, opadavost, atd. Osazení více druhů rostlin je ve většině případů možné a i žádoucí, je však nutné předem zjistit, zda si jednotlivé druhy nebudou bránit v růstu a zda je jejich soužití vůbec možné. Zároveň je dobré pamatovat, že zelená fasáda nebude stejného vzhledu po celý rok, ale bude se měnit v závislosti na ročním období a v závislosti na stáří rostlin.

Vertikální zahrady tak představují možnost ozelenit město i na místech, kde by klasická výsadba zeleně nebyla možná, při zachování výhod standardních zelených fasád (efekt tepelné izolace, zlepšování klimatu odpařováním vody, chlazení v letních měsících).

Patrick Blanc je uznávaný francouzský botanik, vědec, výzkumný pracovník na CNRS (Národní ústředí pro vědecký výzkum), specialista na rostliny tropických lesních podrostů a v neposlední řadě umělecký designér. Vystudoval v Paříži na Université Pierre et Marie Curie, kde získal i doktorát věd. V roce 1993 dostal Cenu za botaniku od francouzské Akademie věd. V současné době spolupracuje s předními světovými architekty a jeho vertikální zahrady vznikají na významných stavbách po celém světě. Mezi jeho nejznámější projekty patří Musée du Quai Branly v Paříži (2006) a CaixaForum v Madridu (2008).

Pokud Vás téma vertikálních zahrad zaujalo, kontaktujte Ekoporadnu Praha (www.ekoporadnapraha.cz), která se zabývá i souvisejícími tématy jako je výstavba jezírek, zelené střechy, hospodaření s dešťovou vodou či ochrana zeleně. Více informací naleznete také v níže uvedené literatuře.

Zdroje:
Schmidt Marco (2010): The Watergy Concept towards a new Water Paradigm – Energy Performance of Green Roofs and Green Walls
Schmidt Marco (2006): The evapotranspiration of greened roofs and facades
Patrick Blanc: Vertikální zahrada, z přírody do města
http://www.murvegetalpatrickblanc.com
http://www.archiweb.cz
http://www.bydleni-iq.cz

Projekt Pusťme si domů dešťovou vodu dospěl kromě své primární osvětové funkce také k řadě praktických realizací. S jednou z nich se nám povedlo se dostat do sborníku příkladů dobré praxe Sítě ekologických poraden STEP.

Jednalo se konkrétně o popis realizace zahradního jezírka napájeného dešťovou vodou. Jezírek vzniklo v rámci projektu hned několik, ovšem každé je originál přesně dle možností a potřeb dané domácnosti.

–          Rostliny jsou bezesporu nejdůležitější složkou zahradního jezírka a je jen na vás, kterým dáte přednost. Když chcete mít jezírko opravdu přírodní, tak je dobré vybírat pouze z našich původních druhů rostlin (tzn. vyvarovat se rostlin jako je např. tokozelka nadmutá neboli lidově vodní hyacint, Eichhornia crassipes ).
–          Výstavbou jezírka jsme si utvořili celkem tři samostatné prostory pro výsadbu rostlin. Samu vodní plochu si rozdělíme na první hlubší část jezírka (hloubka od 70 cm) a druhou okrajovou mělkou zónu (cca kolem 40 cm). Třetím prostorem je okraj jezírka, který je díky němu o poznání vlhčí než zbytek zahrady. Při větších deštích nám jezírko může přetéct právě do okrajové zóny a by to na pozemku nezpůsobilo velkou paseku, tak je dobré zde mít rostliny, které vodu zachytí. Dobrým řešením je udělat si kolem jezírka zasakovací průleh, který následně těmi rostlinami osázíme a bude nám tam přebytečnou vodu zadržovat (stačí kolem vykoupat mělký příkop a vysypat štěrkem).


–          Kde jakou rostlinu zasadíme si tedy budeme vybírat podle prostředí, které je pro ni charakteristické, v jakém se vyskytuje i v přírodě. Takže podle zón a jejich růstových forem budeme mít rostliny:

1)      Submerzní – rostliny ponořené pod hladinou (zóna s hlubokou vodou)

Růžkatec ostnitý (Ceratonium demersum), Růžkatec bradavičitý (C. submersum) – vytrvalé vodní byliny s rozvětvenou lodyhou vznášející se ve vodním sloupci nebo bezkořennou bází lodyhy a přeměněnými větvemi zakotvené ve dně. Na podzim klesá ke dnu a na jaře zase vyplouvá.

Stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum) – vytrvalá rostlina s větvenou lodyhou a jemnými zpeřenými listy. Kvete bíle od června do září. Při přebytku živin, se vám z něj v jezírku může vyklubat docela obtížný plevel.

2)      Emerzní – rostliny částečně plovoucí na hladině (zóna s hlubokou vodou)

Lakušník vodní (Batrachium aquatile) – vodní rostlina s dvojím typem listů. Plovoucí jsou lupenité okrouhlé, laločnaté a ponořené jsou niťovité vidličnatě až vícenásobně dělené. Kvete bíle od dubna do července.

Kotvice plovoucí (Trapa natans) – jednoletá plovoucí rostlina s dlouhým ponořeným stonkem, kořenícím na dně. Má krásné trojúhelníkové pilovité listy s nafouklými řapíky. Plodem je oříšek, který se u nás kdysi používal jako potravina.

Plavín štítnatý (Nymphoides peltata) – má srdčitě oválné plovoucí listy a kvete nálevkovitými žlutými květy po celé léto. K růstu mu stačí i nízká hladina vodního sloupce, při vhodných podmínkách se ale až přespříliš rozrůstá.

Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) – vytrvalá rostlina s oválnými u báze srdčitými listy. Květy jsou bílé se žlutým středem.

Řezan pilolistý (Stratiotes aloides) – vytváří růžici tuhých pilovitých listů podobných bromeliovitým rostlinám. Zpočátku je kořenující, při květu volně plovoucí. Květy se nám ukazují jen zřídka a to od května do září. Na podzim klesá ke dnu a na jaře opět vyplave.

Stulík žlutý (Nuphar lutea) – vytrvalá rostlina s široce eliptickými listy. Kvete v červnu až srpnu a to vcelku velkými ozdobnými žlutými květy.

Leknín bílý (Nymphaea alba) –  jedny z nejkrásnějších plovoucích rostlin. Vyznačuje se velkými nezaměnitelnými bílými květy. K dostání je nepřeberné množství jeho kultivarů. Opatrně však s jejich výsadbou, aby zcela nezastínily vodní plochu a tím i vodní rostliny pod hladinou. Množí se buď dělením v dubnu nebo semeny, která po uzrání přezimují ve vodě. Na jaře se pak vysévají do nádob, které se umístí v mělkých nádržích. Ve druhém roce se sazenice sázejí na dno jezírka.

3)      Mokřadní rostliny snášející zaplavení (okrajová, litorální zóna)

Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) – vodní a bažinná vytrvalá rostlina s charakteristickým  ostře šípovitým tvarem listů. Kvete bíle od června do srpna.

Žábník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) – vytrvalá rostlina s kopinatými až oválnými žebernatými listy a s bílými, na bázi žlutavými, květy. Ty jsou uspořádány v mohutných přeslenitých latách. Hojně se rozrůstá.

Rozrazil drchničkový (Veronica anagallis-aquatica) – vytrvalý mokřadní rozrazil, jež může dorůstat do 120 cm. Kvete světle modře od května do října.

Rozrazil potoční (Veronica beccabunga) – vytrvalá bylina s výrazně dužnatou lodyhou. Je poléhavá a tvoří husté porosty. Květy jsou tmavě modré a ukazují se nám v květnu a srpnu.

Blatouch bahenní (Caltha palustris) – všem jistě dobře známá vytrvalá poléhavá rostlina s kožovitými oválnými listy a výraznými žlutými květy.

Ďáblík bahenní (Calla palustris) – plazivá rostlina vhodná k zakrytí okrajů nádrží. Má srdčité lesklé listy a počátkem léta tvoří bílé květy.

Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) – patří k nejkrásnějším vodním rostlinám, listy jsou dlouhé čárkovité. Může být až 150 cm vysoká. Celé léto kvete růžovými květy.

Bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora) – vytrvalá bylina s křižmostojnými nebo přeslenitými listy. Žluté květy jsou uspořádány v hustých hroznech.

Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) – poléhavá rostlina s plazivým oddenkem, která se může použít k zakrytí okrajů nádrže. Kvete bíle nebo bílo-růžově začátkem léta.

Kosatec žlutý (Iris pseudacorus) – vytrvalá statná rostlina (do 150 cm) s dlouhými mečovitými listy a nepřehlédnutelnými žlutými květy. Kvete od května do června.

Orobinec (Typha spp.) – vysoké ozdobné rostliny s charakteristickým doutníkovitým květenstvím (palice). K zahradním jezírkům se většinou doporučují Orobinec úzkolistý (Typha angustifolia), Orobinec širokolistý (Typha latifolia)  a Orobinec nejmenší (Typha minima)

Prustka vodní (Hippuris vulgaris) – vytrvalá atraktivní bylina s přeslenitými listy. Květy jsou drobné, zelené, nenápadné.

4)      Rostliny vlhkých, podmáčených stanovišť (periodicky přeplavovaná zóna okraje jezírka)

Tužebník jilmový (Fillipendula ulmaria) – vytrvalá vysoká bylina s přetrhovaně lichozpeřenými listy a bílými vonnými květy uspořádanými v hustých vrcholících. Je to léčivka používaná hlavně proti nachlazení a ke snižování horečky.

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) – vytrvalá fialově kvetoucí nepřehlédnutelná rostlina. Květy na dlouhých klasech se nám ukazují od červan do září.

Máta vodní (Mentha aquatica) – rostlina charakteristická vysokým obsahem siličných látek, díky kterým nám mimo okrasu může dobře posloužit např. v kuchyni. Kvete drobnými růžovofialovými kvítky uspořádanými do bohatých lichopřeslenů.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) – až dvoumetrová tráva s tmavě zelenými listy. Lata je úzce podlouhlá, laločnatá často načervenalá, zřetelně větvená, větévky až 5 cm dlouhé, drsné, za květu rozestálé.

Kostřava obrovská (Festuca gigantea) – vysoká tráva vyznačující se lesklými tmavě zelenými listy. Květní laty jsou velké 30 cm, velmi řídké, postranní větévky jsou při odkvětu hodně svěšené k zemi. Listy se na podzim zatahují.

Pomněnka bahenní (Myosotis palustris) – vytrvalá bylina s nebesky modrými květy se žlutě zabarveným středem složenými v mnohokvětých vijanech.

Ostřice (Carex spp.) – existuje docela velké množství našich původních mokřadních ostřic, které by se u vašeho jezírka výborně vyjímaly. Jako příklad uvádím tyto druhy: Ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus) , O. bažinná (C. limosa) , O. štíhlá (C. acuta) , O. ostrá (C. acutiformis), O. obecná (C. nigra), O. měchýřkatá (C. vesicaria), O. zobánkatá (C. rostrata).

Sítina (Juncus spp.) – sítin je u nás také větší množství. K jezírku se určitě hodí Sítina rozkladitá (Juncus effusus), S. klubkatá (J. conglomeratus), S. kostrbatá (J. squarrosus) nebo S. článkovaná (J. articulatus).

Pokud budete chtít snadno a levně některé z těchto rostlin získat, stačí se domluvit s někým , do již jezírko má. Většina z nich se totiž značně rozrůstá a ona osoba vám je určitě ráda poskytne. Více »

Ti z Vás, kteří nestihli živé vysílání pořadu Čajovna Českého rozhlasu Vltava, ve kterém hovořil Lukáš Koucký o projetu Pusťme si domů dešťovou vodu, mají nyní šanci si ho poslechnout ze záznamu.

Co to vlastně je kořenová čistírna?

Je to čistírna odpadních vod na principu přirozeného čištění, tak jako je tomu v přírodě. Hlavní roli zde hrají vodní rostliny, na jejichž kořenech se vyskytují anaerobní bakterie, které „požírají“ nečistoty (představují pro ně živiny).

KČOV se pyšní řadou nepopiratelných výhod: jsou nezávislé na přívodu elektřiny, nepůsobí v krajině rušivě, nezapáchají a nelíhnou se v nich komáři, provoz je nehlučný, nepotřebují speciální údržbu, pracují celoročně a fungují i při nepravidelné zátěži.

Pokud jste se rozhodli pro pořízení kořenové čističky, jste pravděpodobně ekologicky smýšlející člověk, kterého mrzí, že pečlivě filtrovanou a chemicky čištěnou vodu pouhým opláchnutím rukou nebo zeleniny přemění ve špinavou, nebo jste rozumný zahrádkář. Pak vám dochází, že tímto krokem přicházíte o vodu, kterou byste mohli bez problémů zalévat vaši zahradu a díky tomu ušetřit spoustu peněz.

Než se definitivně rozhodnete, měli byste se zamyslet nad tím, co od svojí KČOV vlastně očekáváte:

Jakou vodu byste chtěli čistit a napojit na KČOV?

pouze šedou vodu = odpadní voda z domácnosti, konkrétně z umyvadel, dřezů, vany, sprchy, myčky a pračky. (Tato voda obsahuje samozřejmě i mýdla a čisticí prostředky. Je tedy dobré vynechat různé těžké chemikálie, bělidla a rozpouštědla která jsou pro rostliny a zvířata škodlivá (i pro nás) a nahradit je ekologickými čistícími prostředky, kterých je už dostatek na trhu pro všechny účely – stačí trochu hledat na internetu nebo v prodejnách zdravé výživy. Jsou biologicky  rozložitelné a poslouží jako hnojivo. Jsou velmi efektivní, zdravé pro pokožku a cenově srovnatelné s těmi škodlivými.)

šedou i černou vodu  = navíc voda z toalety. Černá voda z toalety může jít do kořenové čističky také, ale měla by před tím projít odkalovací jímkou a tříkomorovým septikem. Pokud se vám nepříčí představa záchodu bez splachování lze tento problém vyřešit instalací kompostovací toalety.

Jak intenzivně budete chtít kčov využívat?

celoročně – kořenovky se většinou navrhují pro celoroční provoz, jejich zimní účinnost je překvapivě dobrá, i když rostliny nerostou

celoročně s vyjímkou zimního odbobí – vyřešit přepojování mezi kořenovkou a kanalizací (třeba na zimní a letní provoz), když nemáte speciální přepínací (rozdělovací) rozdvojku. Všechny odpady šedé vody z domu (umyvadlo, dřez, sprcha, vana, pračka atp.) lze svést do jedné trubky a o něco níže pomocí kusu kvalitní ohebné trubky (tzv. husího krku) přepojovat mezi trubkou vedoucí na zahradu a druhou (tou původní) do kanalizace. Proveďte toto napojení co nejvýše kvůli samospádu. Je nutné použít kvalitní převlečné svorky, aby se ohebná trubka za provozu neuvolnila. Hrdlo momentálně nepoužívaného vývodu nezapomeňte ucpat, většinou stačí překrýt kusem igelitu upevněného gumičkou.

Máte na KČOV na svém pozemku dostatek místa?

Pokud plánujete realizaci KČOV k rodinnému domku můžete i s rezervou počítat přibližně 5 m2 na osobu. Pro čtyřčlennou rodinu tedy přibližně 20 m². Zvolíte-li propracovanější variantu čističky, budete potřebovat méně prostoru.

Důležitým předpokladem čističky je její umístění v terénu vzhledem k domu.

Měla by být pod úrovní domu, tak aby do ní voda vtékala samospádem. Vyčištěná voda by poté měla přetékat do rybníčku nebo zásaku. Není – li pozemek přirozeně svažitý, je dlouhodobě výhodnější terén trochu upravit. Pozemek by měl mít jen malý sklon, neměl by být silně zastíněný ani bažinatý.

Náklady na provoz

Cena KČOV včetně předčištění se pohybuje v širokém rozmezí od 5 – 25 000 Kč na připojeného obyvatele. Průměrné investiční náklady však dosahují 10 000 Kč. Další provoz je levný, většinou o 2/3 levnější než standardní čističky.

Je pro stavbu KČOV nutné stavební povolení?

Stavba kořenové čističky je stavba vodního díla, musí tedy projít procesem stavebního povolování: na stavebním úřadě, odboru životního prostředí. Je – li v rámci projektu novostavby – schvalování proběhne v rámci stavebního řízení. Dále je nutné Povolení na vypouštění odpadních vod.

V této chvíli tedy víte, co od svojí kořenové čističky budete očekávat, v jaké míře a jak intenzivně ji budete využívat a jestli si ji na svém pozemku můžete vzhledem k jeho výměře a parametrům vůbec dovolit.

A jak si tedy takovou čističku vyrobit?

Kořenová čistička je tvořena mělkým rybníčkem vystlaným svařenou kvalitní jezírkovou folií nebo folií (lepší než PVC je folie polyolefinová, tloušťka nejméně 1mm). Tento rybníček je vyplněný oblázky a štěrkem, pokrytý mulčem nebo půdou a osázený bahenními a vodními rostlinami.

Hloubka rybníčku by měla být od 30 do 75 cm v závislosti na plánovaném typu rostlin. Různé druhy koření do různých hloubek (30cm orobinec, 60cm rákos, 75cm skřípina). Hloubka vody v ní se dá regulovat jednoduchým přepouštěcím systémem, např. otočná trubka v regulační nádržce nebo špunty v různých výškách. Ideální je, když čističku občas na chvilku úplně vypustíte vytáhnutím hladinu vyrovnávající trubky nebo nejnižšího špuntu; rostlinám to dělá dobře a zakoření hlouběji. Také by měla být umístěna na plném slunci, pro maximální růst a výkon rostlin. Propojíte-li jí s přírodním rybníčkem (vodní biotop dodá celé zahradě další rozměr a osobité kouzlo). Dobrý pocit, že mytím nádobí nebo sprchováním prospíváte zahradě, vás už bude provázet po zbytek života.

Správný výběr rostlin je velmi důležitý. Naprosto nepostradatelné k tomuto účelu jsou například orobince, chrastice rákosovitá, skřípinec jezerní, kosatec žlutý atd. Tyto rostliny jsou schopny dodávat kyslík do svých dutých kořenů, což umožňuje život bakteriím. Bez nich by čistička nefungovala. Mikroorganismy rozkládají částice odpadu ve vodě na živiny, které jsou spotřebovávány bahenními rostlinami. Kyslík přiváděný kořeny do vody je důležitý pro odbourávání organického uhlíku a organického dusíku. I odbourávání fosforu je jednodušší u vegetačních čistíren než u technologických, protože rostliny využívají fosfor k růstu nadzemní části rostlin.

Nejčastěji využívané rostliny kořenových čističek a jejich základní charakteristika:

Rákos obecný (Phragmites australis)

Jedná se o trávu dorůstající do výšky kolem čtyř metrů. Do země zakořeňuje mohutným a dlouhým oddenkem do hloubky 70 cm i hlouběji. Rákos se velice dobře rozmnožuje vegetativně pomocí oddenků. Je velmi tolerantní vůči výkyvům pH a dobře snáší i vyšší hodnoty znečištění jak BSK5, tak dusíku. Kvete v srpnu až září.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Jde o vysokou trávu, jejíž kořenový systém nedorůstá do větší hloubky než 20 – 30 cm. Kořenový systém je mohutný a vegetativně se množí výhony i oddenky. Stejně jako rákos snáší vyšší koncentraci znečištění a promrzání. Méně tolerantní je vůči většímu výkyvu pH (ideální je 6,1 – 7,5). Nejlépe se jí daří v nížinách a pahorkatinách.

Zblochan vodní (Glyceria maxima)

Další z hojně rostoucích močálových, vysokých trav. V našich podmínkách dorůstá až tří metrů. Kořeny neprorůstají do takové hloubky jako například u rákosu. Zakořeňuje jen mělce, podobně jako chrastice. Má dlouhé vegetač ní období. Kvete hlavně v létě, tedy od června do srpna. Květy tvoří krásnou, ozdobnou, bohatou latu. Ideálně poroste v nížinách a nízkých pahorkatinách. Snáší dobře zaplavení až do výšky padesát centimetrů.

Orobinec širokolistý (Typha latifolia)

Další ze statných rostlin vysokých až 4 m. Zakořeňuje mělce 30 – 40 cm. Má silné oddenky, velice rychle se množí. Jedná se o rostlinu, která snadno vytlačí jiné druhy. Je ideální pro čištění velmi kyselé vody s pH i kolem 2. Snese i pH 10. Jedná se o rostlinu tolerantní nejen k vysokým a nízkým hodnotám pH ale i k vysoké koncentraci znečištění. Má ráda půdu s velkým množstvím živin. Kvete v létě – červenec až srpen. Typický hnědý „doutník“ orobinců je v této době u vodních ploch a bažin nepřehlédnutelný.

Kosatec žlutý (Iris pseudacorus)

Jedna z krásných, pro KČOV často využívaných, bahenních, dekorativních rostlin. Kosatec žlutý je statnou rostlinu dorůstající až 120 cm. Její krásný velký žlutý květ můžeme obdivovat v květnu až červenci. Má ráda vodu a bahnitou půdu s větším množstvím živin (dusíku a fosforu), proto je vhodná jako dekorativní rostlina do kořenových čistíren. Potřebuje alespoň občasné zaplavení půdy vodou. Patří mezi jedovaté rostliny, přesto byl dříve hojně využíván v lidovém léčitelství.

Blatouch bahenní (Caltha palustris)

Další z pěkných dekorativních rostlin vhodných na okraj KČOV. Dorůstá většinou do výšky pouhých 40 cm. Může ale dorůst i více. Výška je značně proměnlivá. Kdybychom ji dali doprostřed mezi vysoké porosty, neměla by dostatek světla a nebyla by vidět. Kochat jejím výrazně žlutým květem se můžeme od května do června. Dekorativní jsou ale i její tmavě zelené na okraji jemně pilovité listy. Jde o jedovatou rostlin používanou i v lidovém léčitelství. Má ráda polostín. Snese i podnebí ve vyšších n.m.

Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria)

Víceletá bíle kvetoucí dekorativní rostlina dorůstající 60 až 200 centimetrů. Kvete bílými po mandlích vonícími květy v květnu až červnu. Dekorativně působí i jeho pilovité listy. Vyžaduje vlhké jílovité až hlinité půdy. Možno ji použít i ve vyšších nadmořských výškách. Používá se i jako bylinka na léčení některých neduhů. Zajímavostí je, že právě z této rostliny se dříve získávala kyselina acetylsalicylová, čili aspirin.

Do dočišťovacích rybníčků lze použít například lekníny, na břehy třeba vrby nebo další stromy, které rostou na březích vodních ploch a vodotečí (řeky, potoky)

Pokud již máte svoji KČOV, je jistě dobré vědět, jak je třeba se o ni starat:

Základem pro správnou funkci KČOV je alespoň 1 x ročně na jaře sklidit a zkompostovat staré výhonky trav (jejich biomasu)

Ideální je, když čističku třeba jednou za měsíc na chvilku úplně vypustíte vytáhnutím hladinu vyrovnávající trubky; rostlinám to dělá dobře a zakoření hlouběji.

Pravidelně se dělají rozbory (2x ročně), sledují se tři závazné parametry, které určuje nařízení vlády 229/2007Sb. Účinnost KČOV plně postačuje uvedené právní normě

V rozmezí 7 – 15 let je třeba výměna štěrku (kořeny rostlin jej prorostou a znemožní potřebný průchod vody)

Dotace

KČOV řeší v podstatě okamžitě problém splaškové vody. A nezatěžuje prostředí. Součástí je navíc mokřad, který přispívá k vhodné vodní klimatické bilanci místa. Zadržuje vodu, zvlhčuje ovzduší. Vládní reforma venkova doporučuje vracení mokřadů do přírody. V evropském programu pro rozvoj venkova je možno čerpat dotace na tyto investice.

Užitečné odkazy a zdroje

http://www.rybnikar.cz/korenova-cistirna-odpadnich-vod/

http://cistirna.hyperlink.cz/

http://loskutak.nova.cz/clanek/naradi/korenova-cisticka.html

http://www.rodovystatek.cz/ekotoalety.htm

http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=663

http://www.cisticka.info/?p=32

Kontakty na projektanty kořenových čistíren: Více »

Co je to klimatická změna?

Klimatická změna je charakterizována střídáním sucha a záplav, vichřicemi, přívalovými srážkami, zvyšováním průměrných teplot a nárůstem extrémů teplot. Typické jsou náhlé změny počasí. Zřejmé je ubývání ledovců, zejména horských. Na kontinentech ubývá vody, snižují se letní průtoky v řekách. (Zpravodaj Ekozemědělci přírodě 5/2009)

Jak voda stabilizuje klima?

Výpar vody dokáže eliminovat teplotní extrémy v časovém i prostorovém měřítku. Odpařující se voda krajinu ve dne výrazně ochlazuje (měrné skupenské teplo vypařování vody při normálním tlaku a teplotě 25 °C je 2243,7 kJ/kg) a akumulované teplo opět uvolňuje v noci. Vodní pára se může snadno dostávat z teplejších do chladnějších míst (v horizontálním i vertikálním směru), kde dochází k její kondenzaci a teplo se uvolňuje. Tím je do značné míry omezen výskyt vichřic a dalších extrémních jevů, které vznikají díky rozdílům teplot v prostředí.

Příkon slunečního záření za letní den je asi 7 kWh/m2. Výpar vody, ke kterému značnou měrou přispívá evapo­transpirace rostlin, představuje až 23% spotřeby sluneční energie, která by se jinak přeměnila v teplo. Pokles evapo­transpirace o 1 l/m2 (700 Wh) za den navodí tok zjevného tepla přibližně 40x vyšší (70 W), nežli je efekt skleníkových plynů (radiační zesílení). Například pokles evapotranspirace za jediný den o 1 mm na území České republiky (79 000 km2) způsobí uvolnění množství zjev­ného tepla, které je srovnatelné s celoroční produkcí elektrické energie ve všech elektrárnách v ČR (60 00 GWh). Při odvodňování půdy navíc dochází k rozkladu organických látek, čímž dochází k dalšímu uvolňování energie. Rozdíl v teplotě dostatečně zavlažené zeleně a odvodněného prostředí, např. vydlážděného náměstí lze snadno ověřit termovizní kamerou, na větších plochách snímky z družice.

Malý vodní cyklus

Malý vodní cyklus je uzavřený koloběh, při kterém voda vypařená z pevniny spadne v podobě srážek na tu samou pevninu (podobně funguje i nad mořem). Navzdory svému názvu má malý vodní cyklus na svědomí většinu srážek dopadající na pevninu. Pokud dochází k zvyšování odtoku z území, ubývá množství vody, která se vypaří a vrací se do malého vodního cyklu. Tím následně ubývají celkové srážky a narušuje se tepelný i vodní režim krajiny.

Většina dešťové vody dopadající na stále se rozšiřující zastavěné území je odvedena dešťovou kanalizací do řek a dále pryč z pevniny. Tím dochází k destrukci malého vodního cyklu. Namísto pravidelných menších srážek pak můžeme pozorovat dlouhá období sucha a následující přívalové deště (srážky přicházející z oceánu, velký vodní cyklus). To má za následek erozi půdy, pokles hladiny spodní vody a poškození vegetace, což v důsledku opět vede k destabilizaci klimatu. Naopak trvale dostatečně vodou zásobená vegetace může ovlivňovat i další faktory podílející se na klimatické změně. Příkladem může být snižování obsahu CO2 v atmosféře během fotosyntézy.

Výše zmíněné údaje i schéma pochází z knihy „Voda pre ozdravenie klímy – Nová vodná paradigma“, která v roce 2009 získala Čestné uznání ministra životního prostředí ČR a z článku Význam vegetace a vody pro zmírňování klimatické změny (Zpravodaj Ekozemědělci přírodě 5/2009) RNDr. Jana Pokorného, CSc., který v roce 2009 dostal Cenu ministra životního prostředí za celoživotní práci pro životní prostředí. Více »

Dne 21. 6. jsme uspořádali školení, na kterém měli nejen naši regionální poradci, ale i další pracovníci projektu „Pusťme si domů dešťovou vodu“ možnost si zvýšit svoji kvalifikaci.

Velmi přínosná byla zejména přednáška dvou odborníků. Prvním z nich byl Ing. David Stránský, Ph.D. z Laboratoře ekologických rizik městského odvodnění ČVUT, který se zabývá městskou hydrologií. Druhým přednášejícím byl Ing. Jiří Vítek ze společnosti JV PROJEKT VH s.r.o., která se zabývá vodohospodářskými stavbami. Probíralo se zejména téma hospodaření s dešťovou vodou s důrazem na zasakování, jeho výhody i rizika.

Více »

V současné době většina domácností v ČR využívá pouze pitnou vodu, navzdory tomu, že cca 50 % této spotřeby by mohla pokrýt voda užitková bez jakéhokoliv snížení komfortu.

V kontextu celosvětového nedostatku pitné vody se jedná o alarmující plýtvání. Navíc využívání podzemních zdrojů pitné vody, její následné čištění a vypouštění do řek přispívá k snižování zásob podzemní vody a desertifikaci krajiny. Snahy vodou v domácnosti šetřit tento problém pouze zmírňují, ale neřeší ho.

Alternativním zdrojem vody dostupným pro velké množství domácností je voda dešťová. Ta je v současné době v některých případech využívána k zavlažování, jiné využití je výjimečné. Roční srážkové úhrny kolísají na území ČR mezi 410 a 1700 mm. Na většině území je roční srážkový úhrn 600 – 800 mm. Za rok tedy můžeme ze střechy domu o zastavěné ploše 100 m2 se šikmou střechou z pálených tašek (určuje koeficient odtoku střechy, v tomto případě 0,75) získat průměrně přes 52 tisíc litrů vody (pro srovnání – jeden občan ČR průměrně spotřebuje ročně asi 33 tisíc litrů pitné vody, tato voda by tedy mohla pokrýt spotřebu užitkové vody více než tří lidí).

V České republice existuje několik firem zabývajících se konstrukcí zařízení pro sběr a využití dešťové vody. Je k dispozici velký výběr nádrží i dalšího vybavení umožňující využití dešťové vody od prostého vsakování na pozemku, přes využití na zahradě k zálivce, zásobování jezírka apod. až po plnohodnotný zdroj veškeré užitkové vody v celém domě (praní, splachování WC, úklid apod.). Překážkou širšího rozšíření těchto zařízení není technická stránka, ale nedostatečný zájem veřejnosti o tuto problematiku.

Velkým problémem vzhledem ke klimatické změně je odvodnění měst, způsobené tím, že se většina srážek dostává do dešťové kanalizace, do řek a tedy pryč z místa spadu. To má za následek narušení malého vodního cyklu, který má značný vliv na lokální klima. Ve velkých městech v ČR letní teploty stále častěji dosahují hodnot nebezpečných pro lidské zdraví, které přímo ohrožují životy některých skupin obyvatel. Většina srážek pochází právě z malého vodního cyklu. Pravidelné srážky udržují stálou hladinu spodní vody a zdravou vegetaci, která se na fungování malého vodního cyklu významně podílí. Pokud je narušen, ustávají časté mírné srážky a přibývá méně častých silných dešťů majících za následek erozi půd a další nežádoucí jevy.
Pokud jde o ekonomickou motivaci občanů k tomu, aby nebyla srážková voda odváděna do kanalizace, jedná se ve většině případů o snížení výdajů za pitnou vodu. Povinnost platit za odvod srážkových vod do kanalizace mají podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích mají až na výjimky majitelé všech nemovitostí, ve kterých je prováděna podnikatelská činnost. Pokud není množství odváděné vody přímo měřeno, vypočítává se na základě dlouhodobého srážkového úhrnu v oblasti a druhu a plochy nemovitosti.

Nicméně v okolních státech mají všichni občané povinnost platit (nemalé částky) za odvádění dešťové vody do kanalizace a dříve nebo později můžeme čekat podobný postup i u nás.

Chcete přestat plýtvat pitnou vodou, jejímž nedostatkem trpí značná část světa?

Chcete přispět k ochraně proti povodním, extrémním suchům, vichřicím a dalším živelným pohromám?

Chcete využívat dešťovou vodu, která nezasoluje půdu nebo nezanáší potrubí a spotřebiče vodním kamenem?

S těmito a dalšími otázkami Vám pomohou naši poradci, kteří působí po celé republice. Navrhnou Vám řešení přímo dle Vašich potřeb a možností a i pak Vám budou pomáhat s řešením případných těžkostí a dalších dotazů. Pokud máte zájem o dlouhodobé a případně i krátkodobé poradenství, nebo se chcete jen blíže informovat o projektu, neváhejte nás kontaktovat na e-mailu: destovavoda@ekocentrumkoniklec.cz.

Několik stručných rad na toto téma naleznete v našem informačním letáku.


Projekt je financován za podpory Státního fondu životního prosředí České republiky a Ministerstva životního prostředí České republiky.
sfzp_h_cmyk_smalllogo_mzp_rgb_300dpi_small Více »

Vydali jsme informační leták, ve kterém naleznete stručně zpracované praktické tipy, jak využívat dešťovou vodu v domácnosti.

Ke stažení

Leták pro domácnosti (.pdf)


Projekt je financován za podpory Státního fondu životního prosředí České republiky a Ministerstva životního prostředí České republiky.
sfzp_h_cmyk_smalllogo_mzp_rgb_300dpi_small


Více »


Poslední aktualizace: 22. 11. 2017