V létě 2014 probíhalo v rámci projektu Ekocentra Koniklec mapování invazních druhů rostlin. Šlo o celkem nenápadnou akci, kdy břehy potoků a jejich přítoků procházel vždy jeden botanik s mapou a tužkou a zakresloval výskyty sledovaných druhů. Proč právě u potoků? A o jaké druhy vlastně šlo? A čím jsou důležité?

Invazní druhy jsou u nás nepůvodní, přicestovaly k nám rozličnými způsoby z různých částí světa. I jejich životní strategie jsou různé, ale spojuje je jedno – dobrá schopnost šíření. V tom jim napomáhají i tzv. koridory a jedněmi z nich jsou právě vodní toky.

Rozsáhlejší porost bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v podmáčené nivě Zahořanského potoka v polích. Na pozadí je vidět trs zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis), který se zde šíří spíše podél cest.

Rozsáhlejší porost bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v podmáčené nivě Zahořanského potoka v polích. Na pozadí je vidět trs zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis), který se zde šíří spíše podél cest.

Většina invazních druhů se lépe uchycuje v prostředí, které je nějakým způsobem nové, neobsazené. V Praze je asi nejvýraznější příklad akátu, který se hojně rozšířil na opouštěných kozích pastvinách na prudkých stráních Vltavy a jejích přítoků. Poté, co se na svazích přestávalo pást, začaly je pomalu obsazovat dřeviny. Nejúspěšnější byly samozřejmě ty, které se snadno šířily semeny, dobře klíčily, rychle rostly a snadno zmlazovaly. Akátu také výrazně napomohli lidé – díky kvalitnímu dřevu a medonosným květům se často vysazoval. Akáty svou schopností vázat vzdušný dusík výrazně mění chemické vlastnosti půdy tak, aby byly příhodné pro něj, ale většině lesních rostlin se tam příliš nedaří. Proto mívají akátové lesy druhově chudý, nehezký podrost (kopřiva, svízel, netýkavka). Semena akátu mohou cestovat vodou a obsazovat nová místa.

Zatímco akát je součástí naší květeny už 300 let, většina invazních druhů se u nás objevila až koncem 19. století. Příkladem jsou dva druhy křídlatek, které se do Evropy dostaly jako okrasné rostliny z Japonska. Zajímavostí je, že tyto dva druhy se spolu kříží, a jejich kříženec byl popsán právě z našeho území a podle něj se i jmenuje – křídlatka česká. Křídlatky se v našich podmínkách šíří především vegetativně – úlomky rostlin, které velmi snadno obráží. Zahrádkáři je obvykle vyvážejí se zahradním odpadem právě do lesních roklí, odkud se úlomky dostanou do potoka a splavují se vodou. Často je pak možné narazit na porost křídlatky u potoka třeba i v lese, mimo jakoukoliv zástavbu či cestu. Likvidování tak paradoxně křídlatce prospívá, při troše neopatrnosti jí umožní obsadit další místa.

Pohled na nivu Bojovského potoka mezi Čisovicemi a Bojovem, která je hojně invadována zlatobýlem kanadským (Solidago canadensis).

Pohled na nivu Bojovského potoka mezi Čisovicemi a Bojovem, která je hojně invadována zlatobýlem kanadským (Solidago canadensis).

Jednou z nejznámějších invazních rostlin u nás je bolševník velkolepý, zejména pro obsahové látky silně dráždící pokožku. Podobně jako křídlatka se k nám dostal jako okrasná rostlina, pro změnu z Kavkazu. Jeho úspěch tkví v lehkých, snadno šiřitelných semenech a schopnosti rychle tvořit husté porosty, kde „udusí“ téměř veškerou původní vegetaci. Bolševník je hojnější v západních Čechách, v Praze je spíš vzácný. Semena jsou však snadno šiřitelná i vodou a mohou k nám připlout třeba z povodí Bojovského potoka nebo Berounky. Bolševník žije pouze 2 roky, semena však mají velmi dlouhou klíčivost a vydrží tak v půdě čekat na svou příležitost mnoho let.

Velmi pěknými invazními rostlinami jsou i severoamerické zlatobýly s jejich nápadnými vonnými latami žlutých květů. Šíří se většinou ze zahrádek pomocí úlomků nebo lehkých semen, kterých produkují velké množství. Nejsou však tak konkurenčně zdatné jako předchozí druhy, a proto většinou osidlují spíš opuštěná pole, rumiště a železniční náspy.

Typický výskyt křídlatky na dolním toku Bojovského potoka. Většinu porostů tvořila křídlatka česká (Reynoutria ×bohemica), ale vzácněji se zde vyskytovaly i ostatní druhy křídlatek.

Typický výskyt křídlatky na dolním toku Bojovského potoka. Většinu porostů tvořila křídlatka česká (Reynoutria ×bohemica), ale vzácněji se zde vyskytovaly i ostatní druhy křídlatek.

Asi nejméně nápadným, a zároveň nejhojnějším sledovaným druhem je netýkavka malokvětá. Tato žlutě kvetoucí rostlinka původem z Himálaje se na našem území šíří právě třeba i ze zaniklé botanické zahrady na Smíchově. Najdeme ji v podrostu téměř v každém lese. Rostlinka je sice křehká, jednoletá, ale snad každý zná její vystřelující semínka, kterých produkuje velká množství. Její mnohem nápadnější sestrou je netýkavka žláznatá, růžově kvetoucí a výrazně vonná rostlina tvořící velké porosty na březích potoků a řek. Ačkoliv je to rostlina mohutná, je to také jednoletka spoléhající se na množství vystřelujících semínek, splavovaných vodními toky.

Invazní rostliny dokáží významně měnit své prostředí a mají často výrazné ekonomické, finanční i zdravotní dopady. Aby bylo možné minimalizovat škody, je nutné „vetřelce“ především dobře poznat. Jeho silné a slabé stránky, odkud a jakým způsobem se šíří, která místa v krajině jsou ohrožená. I tomuto mělo napomoci mapování invazních druhů na pražských tocích.

Autor textu a fotografií: Mgr. Zita Červenková


Projekt byl podpořený grantem Hlavního města Prahy.

Přidáno 27. 11. 2014

Poslední aktualizace: 20. 7. 2017