O netýkavkách

Netýkavky jsou jednoleté snadno a rychle se šířící druhy. V České republice roste jedna původní – netýkavka nedůtklivá. Je to drobná rostlina s velkými ozdobnými žlutými květy. Setkat se s ní můžeme na vlhčích zastíněných, nejčastěji lesních stanovištích podél potoků, řek, na prameništích a mokřadech. Vyskytuje se ale u nás i dalších pět druhů netýkavek. Všechny jsou nepůvodní, dvě z nich invazní. Jedná se o netýkavku malokvětou a žláznatou a jim je také tento příspěvek věnovaný.

Obě pochází z oblasti východní Asie, vzhledově si však příliš podobné nejsou. Netýkavka žláznatá dorůstá až do tří metrů a honosí se výraznými růžovými květy. Netýkavka malokvětá vypadá svým vzrůstem trochu jako naše domácí netýkavka nedůtklivá – vysoká je maximálně osmdesát centimetrů a má žluté, ale jak již její jméno napovídá, malé květy. Na naše území se dostaly na koci 19. a počátku 20. stol. jako okrasné rostliny. Netýkavka žláznatá byla pěstována i jako rostlina medonosná. Obě se šíří na vlhkých, živinami bohatších polostinných stanovištích. Na přímém slunci totiž, pokud nerostou přímo u vody, rychle vadnou. Netýkavka malokvětá proniká do širšího spektra biotopů – roste podél tekoucích vod, rybníků, na vlhkých loukách, ve vrbinách i sušších křovinách, listnatých, jehličnatých i různě narušovaných lesích, na štěrcích a rumištích. Oproti ní se netýkavka žláznatá drží spíše břehů vodních toků. Do lesních porostů a blízkého okolí zasahuje také, ale ne tak výrazně. Snadno se šíří semeny, které zvládnou vystřelit až na vzdálenost několika metrů. Semena se ale šíří i vodou a nalepením se na srst, peří zvířat nebo kola dopravních prostředků. Obě dokáží vytvořit plošně rozsáhlé kompaktní a jednotvárné porosty. U netýkavky žláznaté bylo zjištěno, že krade opylovače původním druhům, třeba čistci lesnímu.

Obr. 2. Růžovými květy nepřehlédnutelná netýkavka žláznatá (Autor fotografie: Veronika Kalníková).

Obr. 2. Růžovými květy nepřehlédnutelná netýkavka žláznatá (Autor fotografie: Veronika Kalníková).

Netýkavky v okolí pražských potoků

V létě roku 2014 probíhalo v rámci projektu Ekocentra Koniklec s podporou grantu Hlavního města Prahy mapování invazních druhů rostlin podél malých vodních toků v okolí Prahy. Mapování bylo zaměřeno na zjištění rozšíření těch „nejproblémovějších“ invazních rostlin. Botanici prozkoumali více než 160 říčních kilometrů všech levostranných přítoků Vltavy a jednoho přítoku Berounky v Praze. Mapovalo se od Únětického potoka s ústím u Roztok u Prahy na severu po Radotínský potok ústící v Radotíně na jihu. U každého potoka věnovali pozornost všem přítokům a prošli a prozkoumali i jejich břehy.

Při porovnání výsledků rozšíření oněch dvou invazních netýkavek je zřejmé, že o dost hojnější je netýkavka malokvětá. V mapované oblasti bylo zaznamenáno celkem 431 lokalit netýkavky malokvěté a pouze 39 lokalit netýkavky žláznaté. Netýkavka malokvětá rostla v povodí všech mapovaných toků, kdežto s netýkavkou žláznatou jsme se setkávali hlavně podél Kyjovského, Bojovského a Litovicko-Šáreckého potoka. Netýkavka malokvětá je navíc při srovnání rozšíření všech mapovaných invazních rostlin (celkem jedenáct druhů) jednou z nejhojnějších druhů vůbec.

Obr. 3. Zapojený porost netýkavky malokvěté v lese u potoka Vrutice (Autor fotografie: Ladislava Paštová).

Obr. 3. Zapojený porost netýkavky malokvěté v lese u potoka Vrutice (Autor fotografie: Ladislava Paštová).

Co se bude s výsledky mapování dále dít a jak lze s netýkavkami naložit?

Hlavním výstupem našeho projektu jsou mapy rozšíření druhů, které bude dále využívat Odbor ochrany prostředí a Oddělení péče o zeleň magistrátu města Prahy, jemuž budou naše zjištění sloužit jako podklady pro další nakládání s těmito druhy.

Likvidace netýkavek je díky obrovské produkci semen a snadnému šíření velmi komplikovaná, až téměř nemožná. K likvidaci netýkavek se doporučuje využít spíše mechanických metod, protože se jedná o jednoleté rostliny, kde je postřik tedy stejně účinný jako sečení. Každý zásah je potřeba vícekrát opakovat a plochy kontrolovat. Lokálně lze každoročním vytrháváním omezit jejich růst na dané lokalitě. Je důležité rostliny zničit dříve, než dozrají semena, a u říčních toků postupovat od horního toku a bočních přítoků po proudu směrem dolů. Doporučuje se rostliny spíše vytrhávat, než síct, aby znovu neobrazily. Vytrhané rostliny by neměly být ponechány na lokalitě, protože hrozí, že opět zakoření. Vhodné je jejich pohození na zapojený trávník. Lokality je však třeba stále kontrolovat a postup v případě potřeby opakovat. Informace o tom, jak při nálezu netýkavek, ale i jiného invazního druhu můžete sami postupovat, naleznete na webových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny.

Obr. 4. Rostliny by po vytržení rozhodně neměly zůstat ležet na místě, kde by mohly znovu zakořenit, jak je tomu třeba na fotografii náplavu řeky Čeladenky (Autor fotografie: Veronika Kalníková).

Obr. 4. Rostliny by po vytržení rozhodně neměly zůstat ležet na místě, kde by mohly znovu zakořenit, jak je tomu třeba na fotografii náplavu řeky Čeladenky (Autor fotografie: Veronika Kalníková).

Autor: Mgr. Veronika Kalníková

Zdroje
Lhotská M. [ed.] (1987): Ako sa rozmnožujú a razširujú rastliny. Obzor, Bratislava.
Malíková L. & Prach K. (2010): Spread of alien Impatiens glandulifera along rivers invaded at different times. Ecohydrology & Hydrobiology 10.1: 81–85.
Mlíkovský J. & Stýblo P. [eds] (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody, Praha.
Nentwig W. [ed.] (2014): Nevítaní vetřelci, Academia.
Pyšek P. & Prach K. (1995): Historický přehled lokalit Impatiens glandulifera na území České republiky a poznámky k dynamice její invaze. Zprávy České botanické společnosti 29: 11–31.
Pyšek P. & Tichý L. [eds] (2001): Rostlinné invaze. Rezekvítek, Brno.
Skálová H. & Čuda J. (2014): Invaze netýkavky žláznaté v České republice. Živa 6: 271–273.
http://gis.kr-karlovarsky.cz/heracleum-public/web/Netykavka.aspx#likvidace


Projekt byl podpořený grantem Hlavního města Prahy.

Přidáno 3. 11. 2015

Poslední aktualizace: 20. 7. 2017