V létě roku 2014 probíhalo v rámci projektu Ekocentra Koniklec s podporou grantu Hlavního města Prahy mapování invazních druhů rostlin podél malých vodních toků v okolí Prahy. Botanici prozkoumali více než 160 říčních kilometrů všech levostranných přítoků Vltavy a jednoho přítoku Berounky v Praze. Mapovalo se od Únětického potoka s ústím u Roztok u Prahy na severu po Radotínský potok ústící v Radotíně na jihu. U každého potoka věnovali pozornost všem přítokům a prošli a prozkoumali i jejich břehy. Při mapování se zaměřovali na zjištění rozšíření jedenácti „nejproblémovějších“ invazních rostlin. Pozornost mapovatelů však upoutaly i jiné nepůvodní, často také invazní, druhy rostlin. Cílem nebylo zaznamenat úplně všechny nepůvodní druhy, ale pouze takové, které jsou hojné a třeba nějakým způsobem zajímavé. V tomto příspěvku bych vám chtěla krátce přiblížit čtyři z nich. Všechno jsou to dřeviny, jejichž výskyt byl zaznamenán především v údolích Prokopského, Šáreckého potoka a Bojovského potoka.

Borovice černá

Borovice černá není na našem území řazena mezi invazní, ale pouze naturalizované druhy. Běžně se ale v České republice vyskytovala dávno v třetihorách a v některých státech střední Evropy, třeba Rakousku, původní je. Hojně se však u nás vysazuje, neboť je velmi nenáročná a odolává vůči znečištěnému ovzduší. Často ji tak najdeme v městských výsadbách nebo jako okrasnou dřevinu v zahradách a parcích. Někdy se používá k rekultivaci na plochách po těžbě surovin. Dobře snáší sucho a daří se jí na slunných vápenatých stráních. V teplých nížinných oblastech však může místy vytlačovat původní borovici lesní. Nebezpečí představuje pro některé stepní lokality, kde se dokáže nekontrolovatelně šířit a zastínit ohrožené světlomilné druhy. Nežádoucí je i její šíření v lomech, kde některé vzácné také světlomilné a konkurenčně slabé druhy nacházejí své útočiště. Během mapování byla viděna na několika lokalitách u Prokopského a Šáreckého potoka.

Borovice vejmutovka

Tato v České republice invazní borovice pochází ze Severní Ameriky a je to statná, velmi rychle rostoucí dřevina. Daří se jí na čerstvých, vlhkých, hlinitých až písčitých propustných půdách chladnějších oblastí. Naopak příliš suchá nebo trvale zamokřená stanoviště ji nevyhovují. U nás se vyskytuje a hlavně v posledních třiceti letech značně zmlazuje v oblastech pískovcových skalních měst Labské pískovce, České Švýcarsko, ale třeba i Lužické hory. Velmi rychle se zde šíří, přerůstá a vytlačuje původní druhy, včetně borovice lesní. Oproti ní je zvýhodněna vyšší odolností vůči kouřovým plynům, celkově roste rychleji a není příliš ovlivněna změnami v okolním prostředí. Invadovaná stanoviště zastiňuje hustými korunami, kompaktnějším charakterem svých porostů mění jejich mikroklima a omezuje podrost hojným opadem jehličí, které začíná opadávat dříve než u našich stálezelených druhů jehličnanů. Zplaňující borovice vejmutovka byla zaznamenána na jednom místě u Šáreckého potoka.

Obr. 1. Zdatně zmlazující borovice vejmutovka v Lužických horách. Na fotografii je v popředí vidět mohutná vrstva jejího jehličí.

Obr. 1. Zdatně zmlazující borovice vejmutovka v Lužických horách. Na fotografii je v popředí vidět mohutná vrstva jejího jehličí.

Dub červený

Dub červený pochází ze Severní Ameriky a patří mezi nejzavlékanější dřeviny u nás. Řadí se k invazním druhům. Od našich domácích dubů se liší listy, které mají špičaté úkrojky a které na podzim výrazně červenají. Na rozdíl od nich má menší nároky na světlo a raší o něco později, takže se vyhýbá pozdním mrazům a méně jej napadají škůdci. Špatně snáší pravidelně zaplavované půdy a stagnující hladinu vody, škodí mu ale i příliš suchá půda. Často slouží k melioračním účelům a stále se hodně vysazuje jako doplňková lesní dřevina. V České republice intenzivně zmlazuje zejména v různých narušovaných lesích. Dub červený rostl hojně podél Šáreckého potoka, zaznamenán byl ale například i v údolí potoka Lipanského.

Obr. 2. Vzrostlý a u řeky Ostravice zmlazující dub červený.

Obr. 2. Vzrostlý a u řeky Ostravice zmlazující dub červený.

Obr. 3. Vzrostlý a u řeky Ostravice zmlazující dub červený.

Obr. 3. Vzrostlý a u řeky Ostravice zmlazující dub červený.

Škumpa orobincová

Škumpa je hojně pěstovaný keř až nižší strom pocházející ze Severní Ameriky. U nás ji v současné době evidujeme jako druh naturalizovaný. Je velmi nenáročná, daří se jí na suchých i zamokřených, písčitých i kamenitých půdách. Je však značně světlomilná. Oblíbená je jako okrasná zahradní dřevina a vyšlechtěno bylo několik jejich ozdobných kultivarů. Velmi dobře se ale šíří kořenovými výmladky a z kultury občas utíká. Nepříjemnosti může způsobovat i na samotných zahradách. Své kořeny táhne těsně pod povrchem a jejich ohromná síla může prorazit chodník a třeba i vybetonovaný bazén. Ve svém domácím areálu roste v okolí vodních toků, podél kterých se u nás také občas šíří. Během mapování byla zaznamenána u Bojovského potoka.

Obr. 4. Škumpa orobincová šířící se na břehu řeky Ostravice.

Obr. 4. Škumpa orobincová šířící se na břehu řeky Ostravice.

Autor textu a fotografií: Mgr. Veronika Kalníková

Zdroje
Hadincová V., Dobrý J., Hanzélyová D., Härtel H., Herben T., Krahulec F., Kyncl J., Moravcová L., Šmilauer P. & Šmilauerová M. (1997): Invazní druh Pinus strobus v Labských pískovcích. Zprávy České botanické společnosti, Materiály 14: 63–79.
Hadincová V., Köhnleinová I., Marešová J. & Šajtar L. (2008): Šíření borovice vejmutovky v lesích České republiky. Živa 3: 108–110.
Mlíkovský J. & Stýblo P. [eds] (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český svaz ochránců přírody, Praha


Projekt byl podpořený grantem Hlavního města Prahy.

Přidáno 25. 10. 2015

Poslední aktualizace: 1. 10. 2017